Můj rok 1959

Vydání takovéto knihy je dobrý nápad, statistikami počínaje, tady nemusí nikdo nic vysvětlovat, čísla jsou čísla, že v tomhle roce bylo luxusní věcí auto (1 ks na 66 obyvatel) ještě pochopím, ale fakt, že jedna lednice připadala na 40 (!) lidí a to patnáct let po válce ukazuje, jak se ještě v této době hledělo na každodenní potřeby běžných lidí. Kultura je hodně vypíchnutá vpřed, zatímco třeba o politickém pozadí života běžných lidí stejně jako ekonomické situaci se toho zase tolik nedozvíme, ale vlastně - budeme-li číst poctivě, lecčeho si všimneme. No a mě nejvíc potěšilo, když soudružka "spisovatelka" Marie Majerová prohlásila na jakémsi obskurním sjezdu, aktivu či shromáždění spisovatelů, že když si přečetla Zbabělce, musela si umýt ruce. Byla to skutečně statečná a správná komunistka, ne takový zbabělec jako já, který by nějaké to její veledílo do ruky ani nevzal. V textu je mnoho zajímavých perliček, ukázka, jak se etabloval Castro na Kubě je taky pozoruhodná a leckdy zarazí tón některých dopisů, posílaných tehdejším médiím - je vidět, že nejhorší období padesátých let nebyla vůbec tak daleko. Předpokládám, že v edici postupně vyjde těch knih kompletní řada od konce druhé světové války, budu muset pečlivě vybírat, které další roky budu nakupovat...

Tuto knihu beru jako souhrn zajímavých informací, nikoli jako literaturu. Oceňuji vizuální styl. Snažím se tu dobu vnímat pocitově, zda se bude shodovat s mojí vnitřní představou. V tomto případě moje prožívaná realita kulhá za uvedenou modernitou a pokrokem. Nevyrůstala jsem v Praze. Na malém městě bylo všechno zpožděné.