Hradeckého typická smršť, typický proud asociací, obrazů, kde se vše se svou-tvou typickou doslovností tak nějak tuší a kterou jsem si samozřejmě nemohl nechat, ze zvědavosti, ujít. Navíc se zajímavým doprovodem, voskovkovým vizuálem, který ale na 72 stránkách tuhle vázanou knížečku tak nějak spíš jen nafukuje. Stále mu fandím, protože je netradiční, jako vždy je to takový slepenec, formálně, i obsahově, ale stále nejsem schopen hvězdami od 0 po 5, hodnotit ho lépe, než za 3 (a za tři je dobrý), jestli se bavíme o nějakém způsobu hodnocení, DH jde u mě tak nějak (pořád) mimo rámec. 'Silážní jámy' jsou a zůstávají stále nejambicióznějším textem.

Hradecký mne tolikrát zklamal a přesto jsem si ho zase koupila. A konečně se trefila. Za mne jeho nejlepší kniha. Bavila jsem se ohromně, místy jednoduše geniální.