Životní osudy geniálního matematika a logika a jeho postupný pád do deprese a paranoie jsou natolik lákavé, že se staly námětem mnoha životopisných knih ( u nás např. "Neúplnost" od Rebeccy Goldsteinové). Budianskyho kniha je jiná v tom, že místo vysvětlování slavných Gödelových teorémů (kterým stejně rozumí jen minimum lidí), je postavena na příběhu muže, jehož život se protnul s politickými a filozofickými převraty v Evropě v první polovině 20. století a který měl to štěstí, že svou vědeckou kariéru započal v předválečné Vídni, jež byla v té době domovem špičkových matematiků, fyziků i filozofů. Budiansky, i když Američan, obohatil svoje vyprávění množstvím hodnověrných dobových reálií ze střední Evropy včetně místopisu Vídně i Brna, kde Gödel až do svých 18 let žil (aniž se naučil česky) a než se přestěhoval do Vídně. Během krátké doby se plně rozvinul jeho výjimečný talent - jeden ze svých nejvýznamnějších objevů zpracoval do své habilitační práce, kdy mu bylo pouhých 26 let! Brzy nato se začala politická situace v Rakousku rychle měnit. S rozmachem nacismu začalo pronásledování intelektuálních elit ať již arijského nebo nearijsého původu a možná v souvislosti s tím se u Gödela projevily první psychické problémy, jež ho pak provázely celý život. Následuje barvitý popis jeho útěku z Rakouska do USA na začátku druhé světové války a jeho činnosti v Institutu pokročilých studií v Princetonu, kde již pracovala početná skupina evropských uprchlíků včetně Alberta Einsteina, jeho pozdějšího nejdůvěrnějšího přítele. Poměrně hodně prostoru věnuje Budiansky rakouské předválečné i poválečné politice. Zpochybňuje přetrvávající rakouské mýty o tom, že Rakousko bylo obětí nacistické rozpínavosti: v plebisctu o připojení Rakouska k Říši hlasovalo pro anschluss víc než 99 % obyvatel! Následovala divoká arizace, propouštění univerzitních pedagogů, ať již Židů nebo liberálů (Gödel byl mezi nimi), šikana, fyzické útoky. Kdo mohl, emigroval, kdo ne, měl smůlu nebo byl rovnou zastřelen jako prof. Schlick, významný rakouský fyzik a filozof. Snad ještě hanebnější byl postoj poválečných rakouských úřadů k emigrantům: nebyl zájem, aby se vrátili zpět na své posty. Budiansky píše: "Rakouský talent dívat se ve správný čas jinam přežil válku úspěšně". A pokračuje výčtem rakouských nacistů, kteří se na univerzitu vrátili na úkor svých oběti. Toto byl zřejmě jeden z důvodů, proč se Gödel do Vídně již nikdy nevrátil, i když o to zpočátku stál. Pro ty, kdo mají zájem, je na konci knihy příloha, která krok za krokem prochází jeden z Gödelůvých důkazů. O jeho pochopení jsem se ani nepokoušela, stejně jako o pochopení valné části doslovu k českému vydání. Ale i tak jsem si knihu užila.

Nejsem nijak náruživým čtenářem biografií či memoárů, ale možná se to změní. Je to v krátké době druhá biografická kniha známé osobnosti, která mě doslova strhla svým stylem vyprávění, hloubkou ale i určitou románovostí a lehkostí. Nebudu předstírat, o Gödelově přínosu pro matematiku bych nebyl schopen říct nic víc, než že byl zásadní a to především pro logiku a pozdější programování, i když ani to není moc přesné. Gödela obdivovali i ryzí fyzici jako třeba Einstein, takže asi tak. Ale ta kniha není jen o matematice a je napsaná tak dobře, že mě vtáhla a nepustila, i když jsem mnohému z těch teorií nerozuměl. Přišlo mi to víc o prostředí, o atmosféře Vídně před a po První světové válce. O Vídeňské univerzitě, o kavárnách, o debatních kroužcích, o antisemitismu, o přátelstvích, ale i o strachu a nejistotě, o prohlubující se paranoie geniálního matematika. Je to doslova strhující četba. Doporučuji.