Návrat trpaslíků

Skrytá země už dávno není, co bývala, ale pořád se najdou síly, které ji chtějí bezohledně ovládnout. Jediní, kdo se zlu mohou postavit, jsou trpaslíci… tedy, pokud se rozdrobené kmeny dokáží sjednotit pod jednou vlajkou. První část šestého pokračování trpasličí ságy přináší všechny ingredience, na které jsme si už v průběhu této Heitzovy série zvykli, snad jen s jedinou výjimkou: úlohu hlavní persóny poprvé netřímá v rukou „nesmrtelný“ Tongdil Zlatoruký, ale poněkud méně hrdinný Goïmron Rýtko z klanu Stříbrných vousů. Netalentovaný brusič drahokamů se do úlohy předního hybatele děje dostává tak trochu náhodou, nenápadně, opatrně a stydlivě přebírá otěže příběhu, aby byl ve finále zcela pochopitelně na vrcholu celého dlouhého řetězce klíčových událostí… a samozřejmě, aby čtenáře (tím, že neprozradí všechna tajemství) navnadil na druhou knihu Návratu trpaslíků. Vyprávění končí v nejlepším, a tak na patře zůstane, chtě nechtě, jistá hořká pachuť, protože vydávat román po kapitolách je možná skvělá věc pro internetové čtečky, ale u investice do tištěné knihy je to faux pas (a to i přesto, že takto vyšel i originál).

Očekával jsem menší zklamání a nebyl jsem zklamán. Celou dobu se těšíme na Tungdila, aby jsme zjistili, že se objeví až na konci, a že z něj Heitz udělal nepodstatnou senilního postavu na obtíž? Na konci měl trpaslík jakýs plán, který připravoval celé věky, ale víc se o něm nedozvíme, zůstane viset ve vzduchu jako nepovedený cliffhanger. Pěkně napsané to samozřejmě je – to už víme, že Heitz umí – ale temného Tungdila, kterého mainstreamoví čtenáři neocenili, prostě v dalších knihách odstavil. Zdá se, že v tomhle trendu pokračuje, a že se nám geniální stratég a drsný válečník Zlatoruký asi už nikdy nevrátí.