Ne že bychom to nečekali

Tak to byla zas taková pěkná pohádka, dobře se mi při ní usínalo :) Zpočátku se mi do čtení této knihy úplně nechtělo. Nelákalo mě téma kamarádi od VŠ x láska. Ale kniha je čtivá, takže ani pro jeji délku jsem se nenudila, jen k závěru už bylo vše moc pohádkové a sladké :) Třičtvrtě knihy okolo sebe krouží a poslední třetina je jeden velký slaďák. Breaker byl dokonalý od začátku do konce, snad až moc :) Lia se v tom trochu plácá. Samozřejmě se jim do toho trochu pletou jeho bratři s manželkami Lottie a Kelsey. S vyžádanými i nevyžádanými radami. Všichni drží při sobě a rodina se nám rozrůstá. Najde se i pár vtipných momentů. Ale za mě rozhodně první díl byl nejvtipnější. „Kriste Ježíši!“ vykřikne Breaker. „Kutálej se, Lio, kutálej se!“ „Kam se mám kutálet?“

Myslím, že to opravdu nikdo nečekal :), ale pro starší bratry, a to Huxleyho a JP, to nebylo překvapení, následně ani pro jejich ženy Lottii s Kelsey. Snad mimo Breakera s Liou to napadlo každého, i toho, kdo to nečetl. :) Breaker se s Ofelií znal z VŠ, konkrétně ze SSS (skrytého spolku scrabblistů), kdy se cca 10let intenzivně platonicky přátelili, a po škole navíc bydleli v bytech vedle sebe. Zvrat v jejich přátelství přišel ve chvíli, kdy Liu přítel požádal o ruku a svatba měla být již za pět týdnů. Škoda jen, že starší bratři víc neprudili, pletařský kroužek byl taková slepičárna a paní Beaverová nedostala víc přes prsty. I přes tyto drobné výhrady jsem se dobře bavila a nezbývá mi, než si počkat na příběh Ryota Bisleyho s Mylou.