Nebeská hostina

Ak považujete čítanie za každodennú potravu pre dušu, dokážete knihy identifikovať aj podľa ich "čitateľskej chuti". Kniha Nebeská hostina má svoju zvláštnú atypickú príchuť, na ktorú sa prinajmenšom nedá zabudnúť. Názov knihy Nebeská hostina rozhodne evokuje niečo iné, ako je jej obsahom, ale nakoniec som zistila, že je veľmi výstižný. Príbeh plný vývrheľov, zaostalcov, prostitútok, opilcov, násilia, vulgarizmov, krutosti alebo inej zlomyselnosti je vsadený do prostredia tej najprostoduchejšej spoločenskej vrstvy. Niekoľkokrát som celá znechutená chcela knihu odložiť bez do čítania, ale napriek všetkému ma niečo prinútilo ju prečítať až dokonca. Bola som zvedavá, čo chce autor týmto čitateľom odkázať a prišla som na to, že každý jeden dobrý skutok v tom zvrhlom a zaostalom prostredí žiaril prenikavým svetlom a nakoniec sa stalo najdôležitejšou vstupenkou pre "nebeskú hostinu" priateľstvo alebo láska k bližným. V knihe som na pozadí bizarných príbehov jednotlivých postáv, ktoré sa však poprepájajú, registrovala aj spoločenské zmeny a technický rozmach, kde napríklad kone nahradili automobili, kadibudky spláchovacie záchody, začali sa používať telefóny. Nakoniec jeden môj osobný poznatok, že Pearl otec troch židovských bratov, ktorí sú ústredným postavami, pochopil podstatou života zaručujúceho vytúženú nebeskú hostinu. Jeho synovia však museli prejsť náročnú cestu, aby to nakoniec aj sami pochopili. Na začiatku by som nepripústila, že kniha má v sebe ukryté také hlboké morálne poučenie, a preto u mňa zabodovala na plný počet.

Chimney si odplivl a zavrtěl hlavou. „Nebeská hostina,“ prohodil hlasitě přes rameno a pokračoval v cestě. „Vepřový kotlety tlustý jako bejčí péro, hovězí stejky jako kolo vod vozu, máslem maštěný vdolky, horký a měkký jako kozy…“ USA, období 1. světové války. Když člověk žije v bídě, bez naděje na lepší zítřky, přirozeně se upne k vizi, co bude potom. Nebo se pokusí vzít to zkratkou a dopřát si veškerá myslitelná potěšení před odchodem na onen svět - návod k dosažení vytouženého cíle obsahuje ohmataný výtisk knihy „Život a skutky Krvavého Billa Bucketa“. „Nebeská hostina“ drsně, syrově a přece s jakýmsi lehce humorným nadhledem popisuje nejen osudy trojice charakterově různorodých bratrů, čtenáři se něco dozví prakticky o každé mizerné existenci, mihnuvší se románem. Některým se věnuje krátce, k jiným se vrací, výsledkem je špinavá mozaika, v hrubé vrstvě upatlaná potem, krví, exkrementy, spermatem, zvratky a dalším sajrajtem, prostě nevábnou směsicí plnou násilníků, vrahů, prostitutek a pasáků, úchylů, podvodníků, homosexuálů, buranů, parazitů a šmejdů rozličného kalibru. O relativně nevinné duše je v té přetékající žumpě poněkud nouze, přesto tady jsou, díky za ně. A vlastně jen málokdo z kvanta vystupujících postav je prohnilý úplně skrz naskrz. V komentářích jsou zmiňována jména jako Steinbeck, Caldwell, já bych k nim přihodila ještě Cormaca McCarthyho. Pokud se chystáte číst, připravte se na pořádnou nálož hnusu, prošpikovanou občasnými úsměvy či zamyšlením. Zvrhle jsem se bavila. 80% „Jestli štětka stojí dva nebo tři dolary, kolik podle tebe stojí dobrá šunka?“ „Počítám, že tak stejně. Mezi kurvou a šunkou nebude zas takovej rozdíl.“ „A kolik šunky si teda můžu koupit za ty prachy, co máme?“ chtěl vědět Cob. „Těžko říct, možná tak stovku.“ „Žjova!“ zvolal Cob. „To je asi děsná spousta, co?“ „Jo, tolik bych jich nevošukal dřív jak za dva dny.“