Nebojte, pěšky se daleko nedostane

Toto je životní příběh, který autor výstihl citátem :" Všechno ve svém životě jsem obracel v žert a doufal jsem, že se mi tím uleví." Je to hořká zpověď, velmi poutavá autobiografie. Dětství s poznáním adopce, mládí v roli sígra se všemi zápory, a v jednadvaceti jedním nárazem paraplegikem a to dvacet osm let na vozíku. Síla fakt, thriller, aneb jaký to je být postižený v zemi "svobody". Každý problém se umocňuje a zkrotit vůli a emoce, odolat zhoubě závislosti na všem co ulehčí bolest, trpkost, sebelítost, prázdnotu, samotu, beznaděj je jako očistec na zemi. Jak žít a uživit se je nutností žonglovat mezi sociálními dávkami, a seberealizací svého intelektu v kresleném humoru a to z pohledu paraplegika, který znázorňuje spíš nešvary ve vztazích a v pochopení. Foto na netu, životopis a kreslené dílo je bohatě vypovídající, ale k nitru duše vede tato jediná kniha. Citace:" Dojel jsem na most nad silnicí mého tragického životního zvratu. Byl jsem tam sám, přikurtovaný k vozíku, uprostřed hvězdné noci, sám se svým odhodláním ukončit to, co se zde zrodilo. Zvedl jsem hlavu k nebi, ten jediný možný pohyb k tomu zářícímu nekonečnu, Bože pomoz mi... " Jistá data v tomto příběhu jsou i v mém životě nezapomenutelná. Takže jsem se s Johnem ve vzpomínkách vracela v tom horkém létě, sobotního dne, kdy jeho osud se plnil bolestí a můj pocitem štěstí. V mých F. s jistým Áčkovým syndromem v tomto čase smutného výročí.

Člověk má neuvěřitelný arzenál prostředků, kterak se (z)likvidovat; tenhle příběh ovšem nechal mou představivost daleko za sebou. A nečetla jsem ho čistě z touhy po senzačních (až možná místy trochu fujtajblíkových) odtajněních, ani kvůli pikantním charakteristikám, kterými autobiografii obdařily slavné hlasy na přebalu. I když, kecám... Kvůli těm odtajněním asi taky trochu, poněvadž - koho by nezajímalo, jak to (všechno) dělaj... ( a nejen kosmonauti, o nichž zpívá Marek Eben)? SPOILERY (?) Takže: první část (nejdelší) knížky jsem pobrala jen s obtížemi; nenapadlo by mě, že je možné pokračovat na vozíku ve stylu života, který mě na ten vozík dostal. Druhá - kratší část: pobyt u AA. Na mě občas trochu moc charismatické v náboženském kontextu, ale co já vím jak, jaké a odkud se dostává pomoci kvadruplegikovi, do té doby na doraz závislému, aby se v něm objevila ta neuvěřitelná páka se z toho všeho vyhrabat? Část třetí, pro mě nejúžasnější: z popela vstalý karikaturista s bakalářským titulem, získaným během letitých studií za absurdní výdrže a podmínek, zrod vtipů, ty vtipy samotné, odezvy, mety, život. ŽIVOT!!! A to vůbec ne snadný, ruku v ruce s neuvěřitelně byrokratickým systémem sociálních "jistot", kteréžto peklo tenhle chlápek líčí s nadhledem a humorem, jaké marně shledávám při daleko banálnějších všednodenních peripetiích. Jsem ráda, že jsem to četla.