Nedostižný komorník

„Zasmušile a nevrle pozoroval přicházejícího komorníka. Byl to nepochybně dokonalý anglický sluha, vyskoký a důstojný; blížil se a na stříbrném tácku nesl sklenici něčeho bílého. … S velkým úsilím se Smedley přinutil, napil se odporné tekutiny a zlobně se rozhlédl po krajině … Jaký já mám život? Ano, pane. Ani psovi bych ho nepřál! Život je pln protivenství, pane. …" Letošní čtenářská výzva – kniha od autora od kterého jste ještě nic nečetli – mě nasměrovala hned k několika autorům, které jsem si slibovala přečíst. P. G. Wodehouse (autor spousty humoristických románů, povídek, i divadelních her a muzikálů, a mj. zdroj inspirace pro pana Jirotku a jeho Saturnina) je jedním z nich, a tak jsem si letos o prázdninách splnila výzvu nejen tu čtenářskou, ale i svoji vlastní a do Wodehouse „symbolu staré dobré Anglie a zašlých časů“ (jak se píše na přebalu) jsem se pustila. Načasování se povedlo – musím si pochválit letošní výběr na letní dovolenou – a já se tak letos o prázdninách „mrkla“ mj. i do Hollywoodu na počátku 30-tých let, do jednoho z místních honosných sídel, kde „vládne“ čistokrevný anglický komorník. Svým výběrem jsem určitě nešlápla vedle – bavilo mě to! Knížka je to útlá (180 str.) a od prvních stránek se příběh čte lehce – lehce, jakoby mimochodem, vklouznete do děje, objevíte se na místě a posloucháte rozhovor .. ovšem hned po několika otočeních stránky se situace začne komplikovat, přibudou nové postavy a začnete se proplétat vztahy všech zúčastněných, kteří se dostávají do různě příjemných (spíš nepříjemných) životních situací, které se snaží, dle svých možností nějak (více či méně úspěšně) vyřešit, navíc disponují porůznu informacemi, které někdo ví a někdo ne a nikdo neví, kdo co ví :-) - a přesně na tom jsou založeny různě komické situace – a přesně tohle je základem celého příběhu, celé zápletky, a jak jsem zjistila později, když jsem si o p. Wodehousovi něco přečetla, i celé jeho tvorby. Na mě to fungovalo – doporučuji jako lehké, nenáročné čtení (třeba právě na letní prázdniny), jako příběh, který pobaví, jeho postavy jsou občas naivní a snadno zmanipulovatelné (přesně na tom totiž příběh stojí), mají spoustu nápadů, o kterých jsou přesvědčení, že je potřeba je zrealizovat, přičemž zažívají různou měrou neúspěchy, či drobné skandály, a hlavně … čekají na ten správný okamžik – kdy se štěstí otočí tím správným směrem ... v jejich prospěch :-). „Kdyby stěny měly jazyky, jako mají uši … To jste věděl, že stěny mají uši? Ne, vskutku? To je jistá věc. Mám to ze spolehlivého zdroje. Jak jsem tedy řekla, kdyby stěny dokázaly mluvit, tyhlety by toho mohly vyprávět.“ ... „Dnes pořádáme velký lunch … dostaví se hromada důležitých lidí, včetně Jakoba Glutze. Prezident ateliérů Medulla-Oblongata-Glutz? Chlápek, co vypadá jako humr? Glutz nevypadá jako humr! Promiň, ale Glutz je humru podobnější než většina skutečných humrů.“

Nevím, jestli je to tím, že se děj odehrává V Hollywoodu, ale je to slabý děj. Jak postavami, tak obsahem. Pár dní v jedné luxusní vile, kde jsou snad všichni, kromě majitelky, švorc. Komorník je sice nedostižný, ale taky pěkný vyčůránek. A nejhorší je majitelčina sestra Bill. Do všeho kecá, všechno ví nejlíp a vymámí z jalové krávy tele. Vtipu je zde také pomálu. Jediné, co mě opravdu nadchlo, je použití slova hašašíra :-)