Nepřítel lidu

Naprosto strhující drama o boji za pravdu proti všem. Doktor Stockmann je čistý, nicméně naivní člověk, který ve chvíli, kdy se středává s nepoctivostí a pokrytectvím, útočícím na pravdu, prochází zásadní vnitřní proměnou. Nahlíží samu podstatu pokrytectví společnosti, ve které žije a která podléhá v případě lázeňského městečka (inspirovaného Teplicemi) ekonomickému diktátu. Jde ve svém odhalování pravé ceny pravdy dokonce tak daleko, že ji ve vypjatém pátém dějství volí i „na úkor“ materiálního zabezpečení rodiny. Úvozovky proto, že Stockmannovi je jasné, že mravní čistota je pro jeh rodinu cennějším odkazem než bohatství. Pro jeho postavu jsou klíčové některé momenty. Jednak je to pocit štěstí, když objevil závadnost lázeňské vody: štěstí vyvěrajícího z lásky k obci, které chce sloužit a k jejímuž prospěchu chce závadu odstranit. Druhým klíčovým bodem je ponížení v kanceláři místních novin, kdy se od něho odvrací podpora médií i lidu, zmanipulovaná starostou a jeho pragmatickou argumentací. Třetím jeho mravní vítězství tváří v tvář rozběsněnému lidu, odehrávající se ve strhujícím čtvrtém dějství. Podstatné je, že Tomáš Stockmann je osobnost, která si prochází příběhem, a to vnějším a vnitřním. Proto může být hra napěchovaná filosofováním, aniž by působila tezovitě – protože všechny ty myšlenky, všechny ty spory o pravdu a společnost vychází z Tomáše a nikoli z Henrika. Přesto se dá najít velká paralela mezi nimi dvěma. Především sám Ibsen stál tak trochu proti všem a byl oficiálně prohlášen za nepřítle národa. Stejně jako Tomáš nenáviděl nesvobodu a proto i dav, který se v té nesvobodě nutně nachází. Proto také končí doktor jako "nejsilnější muž na světě": tedy ten, který dosáhl vnitřní, mravní svobody a stojí tedy naprosto sám a nezávislý (ne ve světě mezilidských vztahů, v něm je s ním stále rodina a Horster-Horacio), ale ve světě svědomí.

Bom dia, jak se máte? NIKOHO TO NEZAJIMA KAMO. Tahle valba je o tom, že jeden Nor zjistí, že v lázních je voda plná stolic. Nebo chcete-li lidově, sraček. Takže řekne "kámo, to musíme zavřít, jinak z toho budou lidi nemocní." Jenomže jeho bratr, taky Nor, řekne "kámo, když to zavřem, tak všichni zbankrotujeme, takže drž kušnu, nebo ti budu celej den pouštět rozhovory Bohuše Matuše a jeho nový přítelkyně." To myslím není přesně ta citace, ale tak nějak to řekl. To ovšem našeho hrdinu nezastaví a tak napochoduje do Norská Fronta Dnes a řekne co se děje. Ti mu řeknou "kámo, my to votiskneme," páč chtějí do magistrátu a tohle by starostu rozhodně stálo křeslo. A křeslo, to je docela drahý. My jsme se starou kupovali v IKEA takový žlutý a stálo skoro čtyři a půl tisíce. A to nechceš ztratit kámo. Takže starosta vyhlásí bratrovi fatwu a začne jít do tuhýho. Tady to přeruším, abych vám více neprozradil, protože nejsem monstrum! Musím říct, že tato divadelní hra je tak nadčasová, že jsem ji začal číst dnes a dočetl včera! Tak nadčasová je! Já dávám za velmi zřetelnou mesáž o etice, morálce, liberálech, pokrytectví, politice, atd devět norků z deseti.