Moc pěkná kniha. V mých očích samozřejmě hlavně kvůli koním, tentokrát o vytrvalostním ježdění a krásném penzionu v horách. Ale jinak je to hlavně kniha o vztazích, občas pěkně zamotaných a celkovém pohledu na život, což Markéta Sýkorová umí. Není to ani typická červená knihovna, chvílemi je tam i hodně psychologických prvků a také i zde je trochu vtažena ezoterika, nadpřirozeno, minulé životy - to je též spisovatelčina parketa. Tímto mám přečteny všechny tři její knihy a urputně přemýšlím, která se mi líbila nejvíc, protože každá mě něčím zasáhla a zalíbila se mi. Mrzí mě, že už paní Sýkorová nepíše.