Než vodopády spadnou

Tobiáš je pozér, taky se má hodně rád, ale chtě-nechtě musím uznat, že jeho psaní pro mě má nějaké "je ne sais quoi". Vím, že se stylizuje, přehání, ale aspoň je upřímný (nebo si na to alespoň to hraje). Není to žádná vysoká literatura, ale mě baví.

Zde vzniklo prázdné dílo sebestředného maniaka, autor-hrdina se potácí od ničeho k ničemu, ve svých třiatřiceti stále bydlí u maminky (zda jí přispívá na nájem, je otázkou), chudobu bere jako normální, je přesvědčený o své spisovatelské, herecké a hudební výjimečnosti, ale to všechno je jen prázdná póza. Prázdná a nudná. Je to tím, že v knize chybí humor, autor je tak „geniální“, že si neumí dělat legraci z ničeho a nejmíň sám ze sebe. To je hlavní důvod, proč je kniha a Jirous vlastně směšný. Ovšem neúmyslně.