Jedním slovem chaos. Knize jsem chtěl dát šanci, neboť je od českého autora. Věty jsou kostrbaté a častokrát svou složitostí působí na sílu vyumělkovaně. Nedočteno. Třeba příště.

Nomádská víra vás vyžene z kostela. Tato kniha od spisovatele Pavla Brycze je vskutku komplexním dílem. Stavba a struktura vyprávění má silný filmový nádech. Zvrat, který zde autor dokáže vytvořit na „území“ dvou vět je často tak významný, že čtení mě nenechalo klidným. Brycz si velmi pečlivě buduje děj a čtenář si podobně jako kořist cestou do pasti bere poslušně všechny návnady. A z ničeho nic, bác! Tato dějová linka nebude naplněna. Zkusíme to jinak. To samo o sobě asi člověka na kolena nedostane. Jenže autor se dopouští jiných kouzel. Dle mého soudu, by měl magický realista zvládnout vytvořit svět, který by jak z oka vypadl tomu našemu, a přesto bychom ho sami nedokázali vymyslet. To autor umí na výbornou! Zahlcuje nás absurdními, leč ve skutečnosti nijak nemožnými příběhy, které čteme ne proto, abychom do nich zdrhli, ale protože každá věta, je sama o sobě vyjádřením, a každá věta, jako by chtěla spolknout větu navazující. Můžeme si užít četbu krásných obrazných vět, vyprávějících silné příběhy, nebo analyzovat filosofii všech tří novel a odhalit tak autorovu optiku, jeho pohled na svět. A je pak tedy jedno, zdali jste hloubavý čtenář, nebo jen milovník krásné češtiny. V každém případě neuděláte četbou Nomádské víry chybu.