O chameleonovi, který hledal svou maminku

Příběhy slepičí babičky vidím poprvé, a jsem docela mile překvapená. Ilustrace se mi líbí, slepičí babička na předsádce taky. Dokonce i pokusy o jakés takés rýmy mi připadají zajímavé, i když jsou jen tak naznačené. A moc se mi líbí, jak chameleonek "kopíruje" každého, koho potká! Už vím, že zvířecí citoslovce jsou v různých jazycích odlišná - sice nechápu, jak je možné, že v Čechách slyšíme jiné zvuky než v Německu či v Anglii, ale beru na vědomí. Právě proto mi ovšem vadí setkání s kravičkou, která prý bučí (podle chameleonka), fakticky ale mučí (podle mě)! Gepard se mi naopak líbí moc, i paní Čuníková docela ujde. Ale úplně mi unikla pointa setkání s velrybou - ledaže by tam žádná (pointa) nebyla a já hledám něco, co neexistuje, což by děti na mém místě určitě nedělaly, to je jasné. Super liška opravdu překvapila, podobně jako závěrečné ponaučení slepičí babičky, resp. odpověď kuřáteček! A úplně nejlepčejší je posledních pět řádků textu, hned jsem doplňovala ta svoje . . .

Krátká knížka s velkými obrázky a trochou textu. Narazili jsme na ní náhodou v knihovně a se synem (5let) jsme z ní nadšení! Originální, vtipná, s ponaučením (jak pro děti, tak pro rodiče - radši se na nějaké otázky neptat :) ). Díky rýmovaným větám zaujala i mladší sourozence (2roky), že poslouchal až do konce,a to se stane málokdy. Za mě super a zkusíme další díl :)