O procesu civilizace, 2. díl

"[S]chémata chování naší společnosti, která jsou jedinci odmalička vštěpována jako druhá přirozenost a udržována v něm při životě mocnou, zpočátku vždy striktně organizovanou společenskou kontrolou, je třeba chápat nejen v jejich lidských a mimohistorických významech, nýbrž jako cosi historicky vzniknuvšího, tedy z celkové souvislosti západní historie, ze specifických forem vztahů, které se vytvářejí v jejím průběhu, a z tlaků provázanosti, které se přetvářejí a rozvíjejí." V druhém díle Elias zasazuje proces civilizace do politického a hospodářského kontextu. Jeho argumentem je, že civilizace, jakožto zjemňování chování, je úzce spojena se zvyšováním provázanosti a vzájemné závislosti jednotlivých skupin ve společnosti a jejích vrstev, které se objevuje při rozpadání feudálního systému a sílí při vytváření daňového a mocenského monopolu. V poslední pod kapitole výklad vztahuje k moderním dějinám a 20. století. Vzhledem k tomu, že se mi zdá, že společnost zrovna prochází proměnou vztahů a vnímání toho, co je a co není normální, a zároveň s různými novými nebo obnovenými tendencemi v demokracii, považuji Eliasův výklad za nejen zajímavý a hodnotný, ale také stále současný. Četla jsem i první díl, který se sice týká spíš individuálního a jazykového vlivu a projevu procesu civilizace, ale i tak se ke konci už začal text opakovat. Druhý díl oproti prvnímu také obsahuje podstatně více dat a událostí z historie, podstatně méně ukázek dobových textů. Pro rychlý náhled do celého výkladu podle mě stačí kapitola SHRNUTÍ: NÁSTIN TEORIE CIVILIZACE.