Objektivní nález Moje nejtěžší mise

Tomáš Šebek mi vždy přišel jako zajímavý týpek, a v minulosti jsem četl pár jeho knih, který byly čtivé a vypovídající. Takže když se mi do rukou dostala tahle jeho zpověď, těšil jsem se na ní. Chvílemi "odsejpala", ale chvílemi mi její čtení celkem "drhlo". A poslední třetinu jsem dočetl, jen, abych knihu dočetl... Když to třeba porovnám s pro mě podobnou knihou fotografa Tomáše Třeštíka, tak tahle zcela jistě prohrává na plné čáře... Vím, že mi to nepřísluší hodnotit, a že je to jen autorova věc, ale moc se mi nezdála věta Šebka v jednom rozhovoru, že knihu psal pro děti (a pak v ní čtu, jak někde na posedu milence sahal pod kalhotky...) Pokud to bylo pro děti, mohl to dát přečíst jen dětem. Ačkoliv já bych tedy jako dítě (nehledě na věk) nechtěl číst takové intimnosti o svých rodičích... Na konci každé kapitoly je vždy malý odstavec, psaný oranžovým (nečitelným) písmem, který jsem četl asi u tří kapitol, a pak jsem jej cíleně přeskakoval, protože mi tam nějak nedával smysl a ani se mi nelíbila forma, kdy mi text přišel z první půlky okopírovaný, jen se změnou jména a pak pokaždé text začínal stylem: ,,...Tonda je politický,..."... Naopak cením tu upřímnost nesnažit se ještě lépe vylešťovat svůj mediální obraz, ale naopak ho uvést na pravou míru a ukázat ho i s oprýskaným rámem a škrábanci... Znovu bych knihu do ruky nevzal, a ani bych ji nikomu nedoporučil. Přijde mi, že ji mohl poslat své rodině a psycholožce, ale nedávat ji do světa... Není to kniha, jsou to zápisky, které v mých očích nedrží jako celek. Tomáš Šebek na mě vždy působil jako spokojený chlápek, ale po přečtení knihy mám pocit, že si toho naložil moc a naopak je spíše nešťastný... A až moc o sobě pochybuje, přitom zásluhy bezesporu má.

Chyby, které člověk v životě udělá... Chyby, se kterými se musí naučit žít... Chyby, které nejdou jen tak vymazat... Chyby, které mrzí a trápí... Chyby, které stále bolí a bolet budou... Chyby... chyby... chyby... Známý chirurg Tomáš Šebek se rozhodl otevřít svou 13. komnatu, ukázat osobní i profesní selhání, přiznat partnerskou nevěru a s ní spojené lži. Otcovství, které - jak tvrdí, u svých prvních dvou dětí "podělal". Dává nahlédnout do těžkého dětství, ve kterém bylo násilí i závislost na alkoholu, rvačky, lži a neporozumění. Prostřednictvím krátkých příběhů také ukazuje svět humanitárních misí a a nelehkou práci lékařů. Každá kapitola odkryje dvě životní hodnoty a ty jsou zpracovány ve třech rovinách, ve třech příbězích: - jaké to bylo v dětství a v době dospívání - jaké to je v jeho profesním životě - třetí příběh je hodně osobní a má odhalit, co nestihl říct svým dětem Věřím, že je tato kniha hlubokou zpovědí člověka, který to v životě nevzdává (i když je to často těžké). Je těžké chyby, či svá selhání přiznat, ještě těžší je pokusit se je napravit a nejtěžší je dokázat, že chybu už nechceme opakovat a že i chyba je pro "nápravu" důležitá. Děkuji autorovi za tuto zpověď.... ke knize se budu určitě vracet, neboť je součástí mé vlastní knihovny. A držím palce, aby byla stále motivace a síla některé věci v životě změnit. Je to těžké....