*** Vířivý tanec praporců Tonoucích v barvách Opíjí se jiskrnými vodami A pro tohle darované nebe Naše prapodivné sny Neukojené Plují v meandrech Jako dlaně přibité budoucím bytím K zemi (s. 51) Číst básně někoho, koho matně znáte, je hodně podobné voyeurismus (ne, že bych měla zkušenosti) - nakukujete mu do nitra, hodnotíte, zvažujete... Jste vpuštěni tam, kam byste se jinak nikdy nedostali a je to zvláštní, až nepříjemný pocit. Navíc jsme se Guillaumem (až na výjimky) někde minuli. Francouzsky bohužel neumím natolik, abych si vychutnala originální texty, které jsou ve sbírce zrcadlově uvedené proti českým překladům a ty mě nechaly v podstatě chladnou. Překládat poezii je TAK těžké... *** Čas Je jen roztříštěný obraz Věčnosti (s. 103)