To bylo něco! Chvilku mi trvalo zvyknout si na sloh a styl, ale pak už to byla pohodička. Přechodníky jsem si vysloveně užívala. Děj je notoricky znám. Oliver vyrůstá v chudobinci jako sirotek a co se s ním děje, když je prodán. Co je na knize kouzelné, je popis čehokoliv. Popis charakterů kladných i záporných postav. Obojího je tam požehnaně. Popis způsobu života londýnské galerky. To bylo hodně zajímavé a myslím, že i pro dnešní svět poučné. A pak samozřejmě popis míst, budov a krajiny. Ať jsme s Oliverem na cestě nebo na pochůzkách s církevním sluhou Bumblem, vždy je popis velmi barvitý. Jsem ráda, že jsem si doplnila školní četbu. Alespoň jsem si obohatila slovník a víru, že dobrý člověk má na tomto světě své místo.

Mezi svým 17. a 20. rokem jsem propadnul Dickensovi a přečetl všechny jeho romány až na Martina Chuzzlewita, kterého jsem nemohl sehnat - a Olivera Twista pro jeho notorickou známost. Což jsem napravil o čtvrtstoletí později, když jsem na něj narazil v knihobudce u nás v Budějcích. Ano, Dickens je génius, zejména v charakterizaci postav a v jízlivém i laskavém humoru, který je nedílnou součástí jeho vypravěčské metody. Titulní postava je bohužel spíše obětí a svědkem událostí, které se jí "dějou" - kromě toho, že je to čistá dětská duše vlastně o Oliverovi nevíme nic, autor ho celým dějem jen popostrkává, konají místo něj jiní. Pokud bych měl román označit jedním slovem, pak to bude "sentimentální". Bylo krásné se po dlouhé době vrátit k Dickensovi, ale napsal mnohem více mnohem lepších knih.