Oloncho o Ňurgunu Booturovi

Kniha, která se hodnotí doopravdy těžko... Její čtení může představovat mimořádný zážitek, avšak žádá si nemalé soustředění a to správné naladění. Tím, co je na tomto díle doopravdy podstatné, totiž není ani tak samotný děj, příběh, obsah, ale především forma; oloncho do sebe člověka zvláštním způsobem vtahuje, podmaňuje si mysl, naplno zaměstnává představivost. Stačí však trocha nepozornosti, malé vyrušení - a okouzlení je rázem pryč. Není to tedy právě vhodné čtení například do autobusu, chce to klidnější prostředí. Každopádně smekám před prací Ondřeje Pivody. Srovnával jsem (jen zběžně, pravda) český text s ruským (z valné části zdrojovým), a výsledek byl opravdu potěšující - překlad za originálem nezaostává a v lecčems ho i překonává. A když už jsem u té chvály, hodně mě zaujal také úvod, který stručně a přehledně shrnuje nejdůležitější fakta o Jakutech, jejich historii i náboženských zvycích - o mnoha věcech jsem předtím neměl ani potuchy. Jestliže knize naopak něco škodí, pak je to nedostatečně pečlivá redakční práce - všelijakých překlepů, chybějících čárek v souvětích, vynechaných písmen i celých slov se v ní nachází opravdu nespočet. Kdo se však přes tuto skutečnost dokáže přenést, bude odměněn strhujícím a poetickým příběhem z bájných dob, kdy byly lidské kmeny sužovány démony-aďarajci z Podzemí, kterým se mohl postavit jen jediný bojovník - Ňurgun Bootur Střelhbitý, Ten, jenž skáče na Vraníku...

Tato kniha obsahuje na Západě nepříliš známý materiál, který je nanejvýš originální a velmi specifický. Již samotná stavba Oloncha připomíná strukturu filmu a při čtení mi mnohé filmové obrazy vyvstávaly v mysli. Z výše uvedeného vyplývá, že by se kniha mohla stát neotřelým a svým potenciálem velmi nabušeným zfilmovatelným materiálem, který by do současné kinematografie mohl vnést něco nového a oživujícího.