One Piece Romance Dawn - Dobrodružství začíná

Na jednu stranu rozumím fenoménu, který One Piece představuje, protože ta kombinace humoru, odhodlání a akce je vážně působivá. Na stranu druhou zas musím popravdě říct, že do kolen jsem z toho nešel. Kluk snědl gumové ovoce, stal se z něj doslova nezničitelný optimista a teď kráčí za svým snem o postu Největšího piráta. Po cestě přitom nabírá podobně vyšinuté jedince, kterým buď dodává sebevědomí, nebo dobrou náladu. Ta premisa je ve svém důsledku miloučká, kdyby mi bylo tak deset let. Ale v porovnání s tím, co už jsem od těch desíti přečetl, mi Eiičiró Oda nepředkládá vlastně nic nového. Svéhlavé dobrodružství party potřeštěných hrdinů má bezesporu své kouzlo, ostatně už první kniha nabízí mnoho hravých nápadů a bezprecedentních skečů, ovšem představa nekonečné ságy, z níž jsem vyrostl dřív, než jsem jí vůbec začal číst, mě jednoduše neláká. Ona je to v důsledku jen další šónen manga se vším, co k tomu patří, akorát že z pirátského prostředí a v duchu příběhů Astrid Lindgrenové.

Připravte si slamáky, začíná jízda vašeho života! A že ta jízda začíná ve velkém stylu: budete se smát. No, a potom smát. A kdyby byla náhodou začala být trochu nuda, nezapomeňte na to hlavní. Na to, jak se budete smát. V prvním díle se postupně dává dohromady posádka lidí, kteří by si asi původně spolu k pivu nesedli. Ale... možná o to je větší zábava, když si spolu sednou k jídlu. Piva netřeba. Akorát by jim teklo nosem. Od toho smíchu. Pokud z tohohle komentáře nešlo poznat, jak moc jsem nadšená, tak to sem pro jistotu napíšu. Jsem nadšená. Takže jo. Připravte si slamáky, začíná jízda vašeho života!