Osudy dobrého vojáka Švejka

Diskuze o tom, jestli je Švejk skutečně takový blb nebo jestli to jen hraje, je myslím zbytečná. každému, kdo čte knihu pozorně by neměla uniknout místa, v nichž se na tuto otázku nalézá jednoznačná odpověď. Švejk je ovšem především literární postava, je to konstrukt autorův a Hašek jím jednoznačně vyjadřuje své vlastní pocity z vojny a z Válčení. Otázka přitom nestojí, jestli je Hašek pacifista či komunista, zrádce Rakouska nebo eventuálně i demokratického Československa, neboť Hašek si dělá legraci v podstatě ze všeho a ze všech. Jeho kniha je především dokonale absurdní a libující si v nesmyslnosti. Pokud tedy, Hašek něčím je, pak, minimálně v rámci této knihy, je dokonalým nihilistou, který na žádný lepší svět jednoduše nevěří. Ostatně není jistě náhodou, že děj knihy místy vcelku připomíná například Alfréfa Jarryho s jeho Králem Ubu a s patafyzikou. Švejk je ovšem jaksi "domáčtější", zdánlivě méně výbušný a drsný a jeho "poetika" je ryze hospodská. Velké podobnosti bychom ovšem našli i s Hrabalem, jehož strýc Pepin působí téměř jako Švejkovo "alter ego". Hrabala mám ovšem přece jen podstatně radši, neboť pro něj je tohle pivní pábení pouze jednou z mnoha poloh, zatímco Haškův Švejk s ní téměř stojí a padá. Ostatně, i v rámci Haškova díla shledávám mnohé texty zajímavějšími, což se týká především některých jeho povídek a fejetonů, dokonale vystavěných a vypointovaných. Švejk vedle nich působí dojmem příliš rozsáhlé a ne zcela zvládnuté knihy. To může být dáno tím, že mu chybí závěr, ale jistě se na tom podepsaly i okolnosti, za nichž kniha vznikala. Každopádně je veliká škoda, že Hašek knihu nemohl dopsat, a Švejk tudíž chtě nechtě zůstává, přes svůj olbřímí rozsah, nedokončeným torzem... Celkový dojem: 85%

Musím tedy panu Haškovi vzdát všechnu čest - napsat humoristický román, kterému se člověk i po sto letech ještě od srdce a hlasitě zasměje, to už je něco. Humorem se však přínos tohoto díla rozhodně nevyčerpává. Člověku poněkud tuhne úsměv na rtech, když si představí to zbytečné utrpení lidí za první světové války. Další skvělá kniha, která u každého trochu vnímavého a inteligentního čtenáře musí podnítit sklony k pacifismu a odpor k válce (a taky úlevu, že nemusíme žít v rakousko-uherské monarchii). A pak to úžasné panoptikum lidových postaviček, každá trochu jiná, každá se svými jedinečnými slabostmi i přednostmi, počínaje čistými sympaťáky typu jednoročního dobrovolníka Marka či kuchaře Jurajdy, přes nějakým způsobem zhýralé ale přesto v něčem sympatické a lidské bytosti typu feldkuráta Katze či nadporučíka Lukáše až po odpudivé, i když směšné, totální tupce reprezentované především poručíkem Dubem. Nakonec si pak nechávám samotného Švejka. Knihu jsem si pořídil vlastně pod vlivem Pjéra la Šéze, který zcela zpochybnil obvyklé pejorativní vnímání této postavy, zejména v prohlášeních typu "jsme holt národ Švejků" apod. A skutečně: nelze než konstatovat, že Švejk je postava podivuhodné vnitřní konzistence a charakteru, kterému nikterak neubírají jeho pochybné obchody se psy. Ač je označován za blba, pozornému čtenáři nemůže uniknout, že jím ve skutečnosti rozhodně není, stejně jako není zbabělcem. Co je však nejvíce pozoruhodné: Švejk postrádá jakékoliv ego, čímž se vlastně stává jakýmsi maskovaným světcem nebo ještě spíše moudrým bláznem typu Nasreddina či Enšpígla. To mu umožňuje bez ztráty cti procházet příšernou rakousko-uherskou mašinérií a za zdatné asistence prozřetelnosti, která je vždy nápomocna každému, kdo dokáže být vysoko nad věcí, bez většího úrazu prochází všemi nebezpečenstvími, trpělivě podstupuje každé dočasné nepohodlí, které se nakonec jakoby zázrakem obrací v jeho prospěch a ke vzteku těm, kteří ho nenávidí. Díky obrovské volnosti mysli, která se netočí kolem onoho "já, já, já" běžného člověka, věčně dobře naladěný Švejk (dnes by řeklo: na vysokých vibracích) nejeví žádný strach, úzkost, výčitky, ale ani soupeřivost či bezcitnost psychopata. Že tak postava Švejka byla míněna i samotným Haškem a bohužel špatně pochopena již jeho současníky, dokládá citát z jeho doslovu: "Nevím, podaří-li se mně vystihnout touto knihou, co jsem chtěl. Již okolnost, že slyšel jsem jednoho člověka nadávat druhému: 'Ty jsi blbej jako Švejk,' právě tomu nenasvědčuje." Závěrem musím tedy konstatovat, že bych si přál, kdyby co nejvíce lidí pochopilo a uchopilo Haškovo poselství a že by bylo skvělé, pokud bychom skutečně byli národem Švejků. :-)