Otrávené duše

Říká se: "Darovanému koni na zuby nehleď." Na žádost dárce hodlám ignorovat toto přísloví a podrobit knihu pečlivé analýze. Zdůrazňuji ovšem, že nejsem literární kritik, pouze čtenářka s vlastními názory a pocity. Mám ráda horory, jakkoliv už nad mou nervovou soustavou nemají takovou moc jako v dobách, kdy jsem byla školou povinná Metlička. Dnes mi hrůzu nahánějí úplně jiné věci, než tma pod postelí. Nadpřirozeno mne občas ještě dokáže vyděsit ve filmech, kde si tvůrci kromě vážně hnusných masek a speciálních efektů pomáhají podpásovkami typu ticho-ticho-ticho-DRAAAAASTIIIIICKÁÁÁÁ HUDBAAAA!!! Stránky strašidelných knih vyvolají maximálně mrazení, znepokojení, možná znechucení, ale rozhodně si nepotřebuji svítit při noční cestě na záchod - a to ani v těch vzácných případech, kdy se mi poštěstí v domě zůstat pár dní o samotě. Ráda bych teď přišla s pointou, že "Otrávené duše" jsou výjimkou, která mi roztřásla kolena... bohužel ne, nejsou. Asi nejvýraznější emocí byla zvědavost, kam příběh vlastně povede: nejprve jakou "to" má konkrétně podobu, později kde se "to" vzalo a nakonec jak/jestli se "toho" hrdinové zbaví. Kniha působí jako ne zcela uspořádaná koláž osudů obyvatel malého městečka, sužovaného čímsi zlým. Vystupujících postav je poměrně dost, několik vyloženě zbytečných, každá má nějaké trauma, ošklivé tajemství či charakterovou vadu a přesto působí jaksi čecháčkovsky obyčejně. Nikoho jsem si výrazněji neoblíbila - navzdory autorově snaze o hlubší ponor do psyché hlavních účinkujících. Těmi jsou nová učitelka a pár jejích žáků, chvílemi se po důležitějších rolích nepřesvědčivě sápou i vedlejší hráči. První dvě třetiny knihy jsem přistoupila na spisovatelův takřka voayerský styl a bavila se nahlížením do životů plných větších či menších trápení, větších či menších bolestí a větších či menších prasáren. Občas se mi paměť zasekla, trvalo jí přiřadit jméno k patřičnému charakteru (česnek, chce to více česneku!) a postupně kouskování zápletky s bezvýznamnými odbočkami začalo spíše škodit, tříštit děj, místo poskytnutí komplexního obrazu, jak bylo zřejmě záměrem. Třetinu postav a jejich peripetií bych nemilosrdně vyškrtala, aniž by to mělo zásadní vliv na příběh. A nemyslím jen (například) záletného tělocvikáře/gamblera, kámoše na poslední chvíli Libora, ale klidně také laskavého fyzikáře Draštíka. Vlastně mám (čistě subjektivní) dojem, že přenést většinu pozornosti na dětskou partu a upozadit dospělé, zkrátka zacílit román na mladší čtenáře, mohl z tohoto horůrku vzniknout mezi teenagery docela kult. Vždyť finále se neslo v pohádkovém duchu a chybělo jedině potrestání všech padouchů (dopadení najatých rváčů, jak to dopadlo s Hrubou atd.). Autor ovládá svůj rodný jazyk, "Otrávené duše" naštěstí nepatří k těm prvotinám, u kterých by člověk úpěl nad kostrbatou stavbou vět a klopýtal o hrubky či překlepy (korektury luxusní, dvě drobné minely na 330 stran). Vytkla bych snad jedině občasná nepovedená přirovnání, namátkou třeba to na téma hokejové hry a reklamy s ovocem, divně formulované a přitom nadbytečné. Konečně k hodnocení: Renčínova "Vězněná" ode mne dostala čtyři hvězdy a ta mi přišla přece jen v každém ohledu na vyšším levelu. Pan Švec si vyslouží uznalé tři hvězdy, do budoucna mou zvýšenou pozornost, poděkování za knihu a přeji inspirující polibky múz do další tvorby.

Kniha se mi moc líbila,odehrává se to v malém městečku Raskovice kde sužuje démonická bytost prahnoucí po krvi a utrpení.Postavy se my vryli pod kůži a prožívala to s nima.Je to napínavá kniha,která vás nenechá spát.Doporučuji jsi ji přečíst.