Až budu příště na Novoměstsku, bude mi v uších znít kantáta Bohuslava Martinů Otvírání studánek. První knížka, kterou jsem souběžně četl při poslechu audiozáznamu královéhradeckého dětského sboru Jitro. (CD je součástí vydání z r. 2009.) Studánko, hlubáňko, králko, Rubínko, uchovávej si svou průzračně čistou duši... "Když studánku a stružku vyčistili, vytrysklo z hlubin tolik utajené síly, že se vody z břehů vylily a s květy objaly."

Veršované pohlazení po duši, které by mohlo oslovit i ty čtenáře, kteří se poezii jinak obloukem vyhýbají. Při čtení této útlounké knížečky jsem měla pocit, že je mi zase pět a jsem zpátky ve školce, kde nám ji předčítá hodná paní učitelka – matně vzpomínám, že tam jsem tyto verše slyšela poprvé (a na dlouhou dobu naposledy).