První díl, i když se nezařadil mezi moje nejoblíbenější sci-fi, měl docela dobře našlápnuto, přestože už jemu jsem vytýkala jeho délku, ale tohle bylo vyloženě zdlouhavé a vlastně úplně zbytečně. Autorka se sice snaží hlavním hrdinům házet klacky pod nohy (a že jich není málo), ale když ze všech situací vyváznou bez úhony, už je to trochu nuda. Nehledě na to, že Sanda za celou dobu neuposlechne jediný rozkaz a zkrátka si dělá, co chce, aniž by za svoje činy musela nést jakékoliv následky. Každý se s tím prostě smíří a jede se dál. Co mě ale nakrklo asi úplně nejvíc je absence jakéhokoliv vyvrcholení. Autorka to krásně všechno splétá dohromady, takže čekáte, co se všechno na konci semele a ono... nic? Jako vůbec nic? Bonusové body má u mě kniha za Tomase, Noxe a Arden, kteří jsou paradoxně mnohem zábavnější než jakákoliv z hlavních postav.

Tak jsem nakonec oproti všem předpokladům, kdy se mi nechtěla dočítat ani jednička, nakonec přečetla i dvojku. A musím říct, že jsem tomu docela přišla na chuť. Druhý díl už byl výrazně ucelenější, skládanka do sebe zapadla a to, co v prvním díle nefungovalo, tady šlapalo. Z Tomase se vylíhl sympaťák, na jeho části sem se v knize vždycky těšila. Autorka z toho sice dělá telenovelu, záměrně natahuje děj a klade jim do cesty překážky, ale všichni víme, jak to skončí a držíme jim palce. Od inteligentních lodí se to posunulo někam jinam a je to asi ku prospěchu věci. Ale pořád je hrozná bichle a prospělo by tomu zúžení. A taky méně lesbiček, gayů, nebinárních, neutů, černochů, směsic etnik, atd. A to jsem tolerantní a nemám s nimi problém. Kdo ho má, bude asi nemile překvapen, že je jich kniha doslova plná a běžný heterosexuál je tam spíše výjimka. Knihu bych si sama o sobě nekoupila, ale když na mě bafla v knihovně, proč ne.