Pan Ječmínek

Schizofrenní rozhovory permanentní duše bol řež obžaloby s obhajobou Jack London versus alkohol…

Vlastní bilance života alkoholika, kterému alkohol vůbec nechutnal (dokud neochutnal koktejly), pil pouze "z donucení" a pod vlivem okolností, alkoholika, jenž pravou opilost spojenou s motáním, špatnou artikulací a kocovinou téměř nezažíval, ale stejně se zřejmě propil k předčasné smrti (i když na to se názory rozcházejí). V bodech uvádím to, co mi přišlo zajímavé či podivné: - způsobem, jak o "démonu alkoholu" píše, se v mých očích trochu zbavuje své vlastní odpovědnosti a dělá ze sebe loutku v rukou jiných - to, co ho ničilo, byla "spolupráce" dvou démonů, z nichž ten hlavní se nacházel v jeho hlavě; dnes je asi povědomí o zničující kombinaci deprese a alkoholu lepší - jeho časté úvahy o sebevraždě (já se ještě učila, že zemřel vlastní rukou) jsou zvráceně přitažlivé, protože taková pro něho možnost sebevraždy byla - zmiňuje, že ho před ní jednou zachránila myšlenka, že chce pomoci "lidu"; zdá se mi, že socialistické smýšlení stálo u něho výš než vazba na ženu a děti - propastný rozdíl v jeho pohledu na "lid" a "lidi" je pro mě téměř nepřijatelný - až úsměvné je jeho vysvětlení toho, proč souhlasí s volebním právem žen: ženy zachrání svět právě tím, že se postarají o likvidaci alkoholu – absolutní, neboť to je jediná cesta; 20. století bude od alkoholu osvobozeno – Ženy všech zemí, spojte se! :-) Je to můj oblíbený autor, ale s jeho osobním pohledem na život se nemohu ztotožnit.