Příjemná detektivka ze zajímavého prostředí. V první polovině převládá atmosféra starého panoptika, která mi připomínala knihu Ulička přízraků. Ta se mi taky moc líbila a ráda jsem si přečetla něco dalšího z podobného ranku. V druhé polovině na mě působila spíš detektivní část ze současnosti. Začalo mě víc zajímat, kdo co... Líbí se mi, jak se zločin postupně odhaluje synchronně v minulosti i v současnosti. Zajímavě vystavené časové roviny. Od autorky si určitě přečtu i Prokletí rodu a doufám, že napíše i něco dalšího. Už po této jedné knize si ji řadím k oblíbeným.

Tohle bylo tak fajn čtení! Když jsem si četla anotaci, tak mě hned na první dobrou zaujalo prostředí, ve kterém se bude příběh odehrávat, ale nečekala jsem, že mě kniha až tak nadchne. V knize se prolínají dvě časové linky a je vidět, že autorka měla promyšlený sebemenší detail. V historické lince se dozvídáme, jak to v panoptiku chodilo, kdo tam žil a co se tam stalo. Linka je skvěle napsaná, zábavní park s panoptikem jsem si dokázala hravě představit, líbily se mi charaktery postav, autorka atmosféru daného místa dokázala krásně vystihnout a tato linka mě opravdu nadchla. Druhá časová linka se odehrává v přítomnosti, tedy o více než sto třicet let později, kdy se v parku najde mrtvola. Případ je dávno promlčený, a proto spíše ze zvědavosti a zájmu se snaží doktor historie přijít na to, co se v parku tenkrát stalo. Obě linky na sebe hezky navazují, doplňují se a v závěru se skvěle propojí. Panoptikum pana Perkinse není klasická detektivka a označení detektivní román, je tak velmi příhodné. Pokud si tedy chcete přečíst příjemnou oddechovku, tak po knize určitě sáhněte.