No, já se od knihy nemohla odtrhnout, ale chápu rozporuplné reakce, tato kniha je bude určitě vzbuzovat. Samotný rámec příběhu, který nám hlavní hrdinka Elle vypravuje, se odehrává během 24 hodin, ale abychom pochopili, obsahuje hodně flashbacků do minulosti. A je to tedy síla. Napsáno je to bez příkras a výborný překlad jakousi syrovost příběhu podpoří, ale já pod tou slupkou tvrdosti a citové okoralosti, vnímala mnoho emocí a snažila se jim porozumět a dařilo se mi to. Jak autorka v Poděkování píše, její dědeček jí dal radu, že každý dobrý příběh musí mít začátek, prostředek a konec, přičemž ten konec je nastíněný hned na samém počátku. Dle mého se toho držela a podařilo se jí to dokonale. Výborné čtení, případné zfilmování si nenechám ujít.

Já nevím, taková houpačka. Jednu chvíli nadšení, pak skoro až znechucení, chvíli dojemné a o pár odstavců dál šokující. S hlavní postavou jsem měla problém od začátku, vlastně i s jejími rodiči i dalšími postavami. Až se začal příběh rozvíjet, začala jsem více chápat jednání Elle i její mámy, pak jsem k nim měla blíž. Co mi ale vadilo, a i trošku zkazilo dojem, bylo skákání v čase během jedné kapitoly, kde se odvíjí současnost a v dalším odstavci skok do Elleina dětství a dospívání. Ten příběh je chytlavý a silný, po dočtení vám bude ležet v hlavě a i ten závěr se povedl, jen mi úplně nesedl styl psaní. Ale vyzkoušejte, třeba budete z knihy nadšení...