Parchanti z Jihu Za trochu krve

„Je to fotbal, pane. To za tu krev stojí. A nejsem ani kluk, ani váš syn. Jmenuju se Boss. To jméno si radši zapamatujte, trenére, od podzimka ho budete říkat často.“ „Takovej to byl sráč.“ Jason Aaron (scénář) i Jason Latour (kresba) se tentokrát nezdržují nějakou předmluvou a jde se rovnou na věc. Zase mám, co jsem chtěl a trochu toho, co moc nemusím. Je to drsný, sprostý a krvavý. Za tu trochu peněz to stojí. Jediné, co mu tak trochu vadí je Americký fotbal. Nikdy jsem se v něm pořádně nevyznal, nikdy mě nebavil, tak že s některými názvy jsem měl problém. „Kurva, co je to za fotbal, když se tam furt válej na zemi a míč berou do ruky?“ Ale dobře, nějaké to pozadí přece trenér mít musí. Tak tedy obrnit se proti Americkýmu fotbalu a užívat si příběh. Malá ochutnávka: Tady tvůj tatík si myslel, že bude dobrej nápad jít ukrást strejdovi Tutwilerovi celou fůru kohoutů na zápasy. Asi měl dojem, že nikdy nezjistíme, že to byl von. Ale když se pak sebral a koupil si novou káru... no, kde by asi tak Olis Boss, ten nejmizernější neschopnej sráč v okrese Craw, sebral škváru na novej bourák? Eulessim Boss a vše, co by jste o něm měli vědět. Na můj vkus tam toho fotbalu bylo až moc. Tak že za mě jen tři hvězdy. Na konci tohoto svazku najdete ještě příjemnou Galerii obálek a Skicář. A samozřejmě na konci knihy najdete pozvánku na třetí příběhy, tentokráte s názvem „Návrat domů“. Citát: Já na fotbal seru, chlapče. A na tebe taky.

Ten koncept nepřináší nic objevného, ale mám tyhle přiznané macho příběhy rád, přičemž Jason Aaron je umí podat s potřebnou dávkou patosu a špíny, odměřené s přesností na gramy. Tradičně se proto uhýbá od hlavní dějové osy, abychom se trochu blíže seznámili s charaktery klíčových protagonistů a z očividných grázlů se tak udělaly lidské figury se svědomím. A přestože člověk ví, jak tyhle scenáristické grify fungují, bez problémů se nechá strhnout dramatem plným těžkých rozhodnutí. Život umí být občas pěkná svině, jak všichni z vlastních zkušeností víme, díky čemuž podléháme postavám s nejednoznačným charakterem, bojujícím s osudem či celým světem, protože se s nimi dá snadno ztotožnit. Takže i když druhý díl Parchantů z jihu neposune zápletku ani o krůček dál, než co zvládl úvodní svazek v tom samém rozsahu, čtení je to naprosto parádní. Jen možná přestanete mít rádi americký fotbal. Teď by to ještě chtělo mít třetí a čtvrtou knihu hnedka po ruce, aby byl čtenářský zážitek dokonalý.