Tak tohle bylo hodně těžký čtení. Miluju McCarthyho Cestu a Tahle země není pro starý, jenže to jsou dva dějově velice sevřené příběhy, které se z autorovy tvorby podstatě vymykají. A tady je základní příběh Bobbyho Westerna nastíněn jen na počátku, aby byl pak posléze zstřen filozofováním o matematice, vzpomínkami na geniální mrtvou sestru, a jejími halucinacemi, sáhodlouhými dialogy, které odkrývají další vrstvy příběhu, aby ho poté opustily. Bylo to těžké čtení a knihu doporučuji spíše znalcům Mccarthyho díla.

McCarthyho si s nikým nespletete, ten styl je nezaměnitelný a každá jeho kniha stojí za přečtení. A to platí i o Pasažérovi. Dialogy, úvahy i některé postavy mi připomínaly Suttreeho, což je jedna z mých oblíbených McCarthyho knížek. Bobby Western je další z jeho zvláštních (anti)hrdinů, poněkud paranoidní samorost s vlohami pro matematiku a fyziku. A co se té paranoie týká, to že jí trpí, neznamená, že po něm opravdu nejdou. Druhou linku příběhu tvoří vzpomínky (nebo možná jde o deník?) jeho sestry, což je snad poprvé, co se v McCarthyho příběhu takto objeví ženská hrdinka. Jestli se pletu, opravte mě. Pokud jde o samotný příběh, nechal mě trochu zmateného. Po docela svižném začátku postupně nabírá na šířce a ztrácí na tempu, aby vás zanechal ztracené někde uprostřed pustiny. Všechny linky otevřené, žádné ukončení v dohledu... snad nás vysvobodí Stella Maris, můžeme doufat.