Polední hodina

Souhlasím s každým slovem předchozího komentáře a přidávám obdiv D.H. za to, o čem umí tak moc dobře psát. Takové knihy mě naplňují, nejen tématem, ale i zvolenými prostředky, poetikou i srozumitelností celého vyprávění. Ráda jsem se seznámila se Severním Frískem, je vidět, že autorka má k němu silné vazby. Místo děje - vesnice, jako mnoho podobných u nás, včetně jejich obyvatel, osudů, rodinných historií, tragédií, tajemství... A hlavní hrdina Ingwer, ten nemohl být lepší (se svými písničkami v hlavě, kameny, vzpourami a soucitem) ... ten si mě, jako literární postava, naprosto získal.

Již u prvních stránek nového příběhu jsem se přistihla, že knihu srovnávám. Srovnávám ji s tou předchozí. Paradoxně by to této knize mohlo pomoci, jelikož ta předchozí byla opravdu, ale opravdu hodně vláčná :). Kniha mě hodně potrápila, strašně mě rozčilovala svou „trojjazyčností“. U angličtiny bych, pro nás méně zdatné, uvítala vysvětlivky. U německých osobních jmen bych, pro změnu, uvítala ty více častá. Prostě po celý děj jsem se ztrácela v postavách a pořád něco googlila. No a neustálé střídání minulosti a současnost mi taky moc nepomohlo, spíše vše jen ještě víc zamotalo. Námět skvělí, miluji „vesnické romány“ a tady se snoubila nejen vesnice s rodinným životem, ale ještě jako bonus s přírodou a její neskutečnou adaptací na člověka. Z kraje to vypadalo přímo na ekologický román, ale ona se vlastně regenerace se zkázou táhla celým příběhem. Neškodí si občas podobné knihy přečíst, musíte mít na ně ovšem tu správnou náladu a čas. Nebylo to špatné, ale pro mě ani výborné.