Dobrá kniha. Bál jsem se, že už to nebude stát za to, ale musím uznat, že se příběh četl vážně dobře. Nechybí napětí při výpravách do Stínadel, Šípáci fungujou, Vontové taky, nové postavy jako třeba tajemná Smrtka, nebo bývalý Vont, dnes policajt Vrána taky a tak kdo nečetl, směle do toho. Po tom, co Losnovi někdo ukradne znovunalezeného ježka v kleci se události ve Stínadlech opět daly do pohybu a Šípáci u toho nesmí chybět. A abych nezapomněl. Příběh naprosto skvěle doprovází nádherné obrázky Petra Modlitby. Jsem rád, že jsem si knihu koupil a jestli budou další díly z pera J. Červinky vydány také, tak si je určitě koupím.

!!! POZOR SPOILERY !!! Jarka Metelka byl mým prepubertálním idolem (valem i díky svému černobílému seriálovému představiteli), a když jsem se dozvěděla, že i další autoři (kromě Hogana, Hrnčíře a Velinského) navázali na Foglara, bylo jasné, že tituly si musím - když už ne rovnou zakoupit, pak alespoň - přečíst. Poselství jsem četla jako e-knihu a hned v úvodu jsem přijala hozenou rukavici a poctivě půl dne luštila šifry v úvodu příběhu a transliterovala si na kus papíru Losnovu tajnou abecedu, aby mi na chytrém telefonu kniha neustále skákala na jiné stránky a já tak bojovala nejen se snahou Velkého vonta co nejvíc utajit poselství ze Stínadel, ale i s technikou. Po přečtení knihu bohužel musím hodnotit nízko - pokud jsem poslední Mornštajnové dala tři hvězdy, tak tohle na víc než dvě nevytáhnu... V zásadě nejvíc souhlasím s komentářem od Galadwen. Co mi nejvíc scházelo, je příjemná kompaktnost a přímočarost děje původních knih. Zde autor naopak honí příliš mnoho zajíců, ti se mu rozprchli všemi směry a někteří zmizeli ve křoví. Chybí nějaká nosná základní linie, která by děj propojovala. Doslov mi sice v mnoha věcech udělal jasno, především v tom, proč kniha má kompozici, jakou má - původně se jednalo o námět několika celotáborových her, které spojuje vlastně jen ústřední pětice a téma Stínadel. Jednotlivé dějové linky se autorovi nepodařilo poskládat v kompaktní příběh, přestože z textu je zřejmé, že nápady má dobré. Nemohu se ubránit srovnání s Posledním tajemstvím Jana T., u kterého, kdybych nevěděla, kdo je autorem, věřila bych, že je z pera Foglarova. Zde se mi vysvětlení Tleskačova původu příliš nelíbilo, Měcháček ve mně nezanechal (na rozdíl od takového Dymoura, pomateného Derneta či jiných) téměř žádnou stopu. Dějová linka s leteckými motory a špionáží byla spíše na sílu a Mažňákova rekonstruce létacího kola vyzněla úplně do ztracena, stejně jako několik hlavolamů. Co se Rychlých šípů týče, ty autor ukazuje tak, jak je známe, ale nepřidává k nim nic nového. Postavy jako kdyby uvízly v tom, co napsal Foglar, včetně oblíbených replik či pošťuchování. Neustálé zdůrazňování detektivních vloh mého oblíbeného Jarky mne po několikerém opakování spíše rozčilovalo a Jarku mi zprotivilo. (Jako kdyby ostatní z klubu neměli alespoň selský rozum, když už ne schopnost dedukce.) Rychlonožka sloužil více méně jako komický prvek, sem tam s nějakou replikou přišli Jindra Hojer a Červenáček, jinak to bylo spíše (podobně jako u Jestřába) o Mirkovi a Jarkovi. (Nyní mám rozečtenou třetí Grifinovu stínadelskou knihu a naopak velice oceňuji vykreslení i mimoklubového života starších šípáků, které na mne vůbec nepůsobí rušivě či nepatřičně.) Skalní fanoušky (ale pozor, mezi ty se počítám i já!) zřejmě potěší výskyt a propojení se jmény, které znají z původní trilogie - za všechny Vrána, který ukryl vontskou kroniku a psal o tom, že "Dymoura ještě nenašli". Kdyby autor s těmito figurami pracoval nad rámec Foglara a přidal jim něco vlastního, byla bych zřejmě nadšená a moje hodnocení by nebylo tak příkré. Grifin ale bohužel nevložil do děje nic, co bych neznala, a to, co bylo z jeho pera, se nepodařilo prodat. V ději se sice objeví několik dospělých postav, jak ovšem padlo v dalším z komentářů níže (Arminus), kupříkladu inspektor Vrána se objevuje spíše jako Deus ex Machina. Rychlým šípům sám od sebe předává informace, včetně těch, které souvisí s probíhajícím vyšetřováním, aniž by se hoši na cokoli ptali nebo bylo vysvětleno, proč k nim inspektor pojal takovou důvěru. V knize je navíc zásadní lapsus, a to když Vrána vypráví, že se s Tleskačem jako děti osobně znali, aby později mluvil o tom, že po průšvihu ve fabrice se z města odstěhoval. U knihy, kterou vydalo renomované vydavatelství jako pokračování legendy, bych čekala, že podobné renoncy nebudou. Několikrát zde padlo, že Grifin není Foglar. Není. Musím mu přiznat dobré nápady i jistou čtivost, o výsledku ale nevím, co si pořádně myslet. Pokud bych měla hlasovat, tak důstojným pokračováním je pro mne Velinský. Pokud mělo vydání Poselství ze Stínadel potěšit ty, kteří pamatují celotáborové hry s tématikou Stínadel, pak kniha jistě splnila účel. Nezasvěceným, kteří na knihu nahlížejí jako na pokračování původní trilogie, však může vadit autorova neobratnost a nevyrovnanost jednotlivých linek příběhu. Uznávám, že nápady má Grifin dobré, psát podle všeho taky umí, ale jak jsem psala výše, nepodařilo se mu to prodat a osobně mě kniha do kolen nedostala a působí na mne jako průměrnější fanfiction, která - a teď to možná schytám - nutně nemusela vyjít knižně. Určitě jsem ale po letech dostala chuť přečíst si znovu Foglara.