Proč litovat?

Kinnell opět dokazuje, že mlčení a ticho je v poezii to nejdůležitější. Nevyřčené a nepopsatelné, které se vyjevuje v úsporném zacházení s jazykem, je tím, čím je Kinnellova poezie uhrančivá až k zbláznění. Kinnell, ač zazanamenává jinak všední události, nikdy nesklouzává k sentimentalitě nebo krasořečení. Každé slovo je jakoby vydobyté z lůna všední situace a přeměněné ve spirituální až mýtický zážitek. Vynikající je i překlad Antonína Přidala, který přeložil i první výbor z Kinnellovy poezie, který vyšel pod názvem Věci, o kterých s nikým nemluvím v roce 1986 v legendární odeonské edici Plamen. Zajímavé by bylo srovnání s poezií Roberta Frosta, který je stylově také velmi úsporný. Pro zájemce o podobnou poezii doporučuji též výbor současné novoanglické poezie Vítr z Narragansettu, který vyšel v nakladatelství Fra.

Kinnell pravil: "Poezie je někdo, kdo se takříkajíc postaví a s co nejmenším utajením řekne, co pro něj nebo pro ni znamená být v tuto chvíli na zemi." Své básně psal také hodně o smrti, která je zároveň novým začátkem života. Přečtěte si jeho básně, snažil se vžít i do zvířat, našich souputníků na zemi. Jeho básně jsou výborné a vy při jejich četbě nepotřebujete akademické vzdělání. Nač tedy litovat, když je tolik krásných věcí? Idea hodná zenbuddhismu. Jeho verše mají však i svá tajemství, stejně jako je má život sám. Budou nás vzrušovat a zušlechťovat dokud tu budeme.