Prokletí pro všechny

"Nelíbi se mi, k čemu to směřuje. Ten sejf chceš vykrást. Přestože nevíš, kde ten sejf je. Plus jsem si celkem jistej, že v tom baráku straší. A strašidelný baráky se nevykrádaj. Strašidelný baráky a lupiči nejsou kompatibilný." Hmmm. Celkom som sa toho bál, keďže v komentároch padá veľa kritiky, hlavne na to ako autor skáče v kapitolách z minulosti do prítomnosti, plus podobnosť postáv. Nevadí mi, keď si človek musí pri čítaní zapojiť mozgové závity, práveže mám radšej knihy, ktoré si čitateľ musí pospájať sám a nie aby ho autor počas celého čítania viedol za ruku a doslova mu napísal o čo tam ide. Toto je jedna z kníh, kde si musíte dať 2 a 2 dohromady. Nie je to dielo z ktorého by som jasal, chýb to malo po aleluja, ale hodnotil by som to ako " Not great, not terrible". Ak ste zvyknutý na jednoduché čítanie tak by som sa tejto knihe vyhýbal, ale ak ste čitateľ, ktorý rád spoznáva nových autorov, sú ochotný riskovať a hlavne ktorým nevadí pri čítaní rozmýšlať, tak by to mohlo byť dobré čítanie. Myslím si, že Martin Paytok si ešte nájde cestu k velikánom českej sci-fi a fantasy literatúri.

Jo, cože? Dnes? Teď? Aha. Nebo ne? Jakto? Eh? Jo takhle. Takže před rokem. Ne? Před necelým rokem? Aha. No a teď? No to je teď. Jo tak to jo. No tak dík no. Takhle zmatenou knihu jsem teda hodně dlouho nečetl. Byla to detektivka? Vlastně ani nevím. Hned z počátku na mě autor vybafnul s množstvím postav. Vůbec jsem nevěděl, jak je rozlišit, co si s nimi počít, jak si je v té palici oddělit. No a do toho se kapitola za kapitolou střídala v čase a když už to pak autor přestal popisovat, byl jsem v prdeli jak Baťa s dřevákama. A to není jenom tohle. Autor tu totiž střídá i popisný děj, takže jednou popisuje v přítomnosti, podruhé v minulosti a to v přítomnosti je přesně po vzoru Dany Ruskové, které mi nesedlo stejně, jako v této knize. Co naplat, že tady je to navíc ještě kombinace, což je ve výsledku možná ještě horší. Omlouvám se za názor, ale věřím, že příště to bude určitě lepší :-)