Psaní mi za rukou běhá jak pes

Zápisky, ve kterých Miroslav Olšovský bez okolků zprostředkovává své já otisknuté do hlavního města. A své nitro potištěné hlavním městem. A nitro Prahy plné dalších lidských niter, která se zdají být stále prázdnější a šedivější – stejně jako zdi paneláků a reklamní slogany v obchodních centrech. „Všechno, co tu píšu, je součástí mého v čase stárnoucího těla, ze kterého pomalu odpadávají nikomu nepotřebná slova.“ – str. 65 „Proud lidí v dožhava rozsvícených vagonech metra, proudy lávy stékající tunely a zvolna se řinoucí k nám. Nastupujeme do těchto rozžhavených jícnů a vystupujeme u Teska.“ – str. 72