Půlměsíční město: Rod země a krve

Jak už je zde psáno v několika předchozích komentářích, začátek knihy je poněkud pomalý...prvních 50 stran jsem si říkala, jestli se mi to vysoké hodnocení nezdálo...ale vzhledem k tomu, že mám koupené všechny tři díly, tak jsem četla dál. A jsem za to ráda. Jen to chce chvilku, než se člověk zorientuje ve všech těch rodech a bytostech. Bryce je poněkud trhlá...no není to úplně typ hrdinky, které mám ráda...ale zvykla jsem si. Je opravdu dobrá a věrná kamarádka, je statečná, chytrá, umí udržet tajemství a když si něco usmyslí, tak to udělá. Škoda, že tam Danika a celá její smečka nebyli delší dobu, pak by to mělo ještě větší hloubku...i tak mi bylo líto toho, co se stalo. Ale zase díky tomu poznala Hunta neboli Umbru Mortis (Stín smrti), anděla který ovládá blesky...docela jsem si ho oblíbila. Líbilo se mi, jak se s Bryce postupně sbližovali...ze začátku se téměř nesnášeli, jak už to bývá a pak se do sebe zamilovali, pochopitelně...ale ta jeho zrada mě celkem překvapila, nečekala jsem to...dost to pohnojil, i když naštěstí to ke konci napravil, Pak tam měl ještě dost prostoru Ruhn, nevlastní bratr Bryce, o kterém zatím nevím co si úplně myslet, ale jeho dějová linka mě bavila a jsem zvědavá kam ještě povede...je fajn, že děj je napsaný z více pohledů... A konec stál vážně za to...pořád jsem si říkala, že Bryce musí mít nějaké schopnosti a taky že jo... Celkově je příběh originální...sice u mě stále vede Skleněný trůn (a vždycky bude) a Dvory, ale tohle má taky něco do sebe...a jak je vidět, andělé vždycky nejsou hodní a mírumilovní. Tak a teď hurá na další díl.

Nejdřív jsem si říkala, že to není špatná kniha, ale že kolem toho všichni dělaji zbytečně moc povyku. Pak ale začalo jít do tuhýho a já myslím, že jsem hodněkrát zapomněla i dýchat. Od knihy jsem se nemohla odtrhnout, takže děkuji autorce, že jsem doma zase udělala úplný hovno. Během jednoho dne jsem vystřídala víc emocí, než při měsíčkách. Prostě to byla jízda. Nemůžu se dočkat, až se vrhnu na další díl.