Radhostov meč

Rogan, potomek Černoboha, putuje s vědmou bojovnicí Mirenou a Goryvladem, obrovským vlkem, k Dagomirovi, aby pomohl v boji o svatyni Krvavého ohně. Na cestě se dostane k bývalému spolubojovníkovi knížeti Vlastislavovi, ten se však změnil v krutého vládce, jenž provádí lidské oběti a chystá se zmasakrovat kmen Čechů. Družina se rozroste o Dagomira (lesovika - že by lesní muž? Nevím, jak je to česky, radostně totiž pokračuju v četbě ve slovenštině) s magickými schopnostmi a o Lučany zajatou válečnou kořist Češku Běloslavu, vědmu. V Černém Roganovi se rozvíjejí zděděné černokněžnické dovednosti a získáním Radegastova meče s démonem zakletým uvnitř mu dává novou sílu, ale zároveň se démon zkouší zmocnit jeho duše. Je to parádní zapracování českých pověstí (o lucké válce, Neklanovi a tak podobně) do slovanské fantasy. No zatím Rogan do svatyně nedošel, ale jeho vztah s Mirenou doznal určitého zvratu a následně i pokroku, a to nejen po stránce tělesné. Těším se na další pokračování (a jak jinak, než ve slovenštině). :-)

Oproti jednotke ešte lepšie zvládnutý mix akčného fantasy a historických reálií a povestí. Chvíľami tajíme dych pri pekelných obetách a démonických besoch čerpajúcich silu z denného svetla, so záujmom sledujeme osudy ľudí zmietajúcich sa v bitkách klanov a v závere netrpezlivo očakávame stret armád, kde na jednej strane stojí pomstychtivý nečlovek a na druhej dengľavý hypochonder, ktorý je len tieňom svojich veľkých Přemyslovských predkov. Nie, Radhostov meč nie je nijakou hlbokou literatúrou, stále to je onen jednoduchý priamočiary biják, no je to biják uvedomelý, premyslený a svojím historickým zasadením a prepracovaním jedinečný. Neviem, či mi od Červenáka niekedy sadne niečo viac ako to, čo sa vykryštalizovalo v jeho sérii s Čiernym Roganom.