Ready Player One

Holka, do které jsem se virtuálně zamiloval by klidně mohla být ve skutečnosti nějaký blb středního věku jménem Chuck s chlupatými zády a plešatou palicí. Této knize jsem se velmi dlouho vyhýbal. Viděl jsem totiž dvakrát stejnojmenný film, který natočil Steven Spielberg. A nutno dodat, že tento úžasný režisér dokázal z knihy vyždímat to nejlepší, a to nejhorší si předělal k obrazu svému. Příkladem tak může být Chucky. V knize je to úplně něco jiného, než geniálně pojatý Spielbergův Chucky. A takových věcí je tu víc. Prostě filmové zpracování přináší víc popkulturních odkazů, než tato kniha, která by o nich měla pojednávat. A na můj vkus je příběh zbytečně prodlužovaný. 500 stran na jejichž obsah vlastně skoro určitě zapomenu. Citát: Posouvej se levou rukou, střílej pravou a snaž se zůstat naživu, jak dlouho to jenom půjde. V tomto příběhu je moc věcí, které se spíš opakují (počítačové souboje), než aby bylo přidáváno víc a víc věcí, které čtenáře zaujmou. V knize jsou pasáže, které mě vysloveně nebavily. Například to neustálé zamilování do Art3mis. Pasáže, kdy nad ní Perzival doslova onanuje (kapitola 0017), byly příšerný. UberBetty by mohla vykládat. Tak že monotónnost, absence napětí, nevhodný sex a jednoduchost pozadí udělali z tohoto příběhu jen průměrné dobrodružství. Jediné, co jsem tak na příběhu vítal je poslech skupiny Def Leppard a jejich alba Hysteria (Epic Records, 1987) Citát: Není po všem, dokud není opravdu po všem. A zatím ještě není po všem.

Já teda nejsem žádnej hráč videoher, ale Ready Player One mě tak moc bavil, že mám chuť ty videohry začít hrát. Tenhle retro trip plnej odkazů na animáky, filmy, hudbu, seriály a vůbec celou popkulturu 80tek jsem si nesmírně užila a za mě rozhodně doporučuju. Audio zpracování se taky povedlo. Velice sympatičtí hrdinové Moc moc zábavné čtení, doufám, že dvojka bude stejně skvělá.