Řeka, která teče pozpátku

Zvláštní, ale zároveň pozoruhodný příběh o putování dvou dětí za živou vodou. Nejdříve se jen krátce setkají, aby se jejich cesty na poměrně dlouhou dobu rozdělily - ale naštěstí se posléze zase protnou a k cíli se dostanou Tomek i Hannah společně. Obě vyprávění mají něco do sebe, každé z nich je originální. Nejdřív jsem si myslela, že se mi víc líbí to Tomkovo, ale nakonec mě úplně stejně zaujalo i to, co prožila Hannah. Kniha je dobře a hlavně čtivě napsaná, nepostrádá určitou poutavost, napínavá místa i pohádkovou poetiku. Přesto mne docela mrzí, že se mi do rukou dostala až v dospělém věku. Protože, kdybych ji četla zhruba před třiceti lety - to ale ještě nebyla ani napsaná ;-), jsem přesvědčená o tom, že bych určitě byla nadšená ještě o maličko víc...

"Život má víc fantazie než já." (s. 124) Po přečtení posledního slova se rozhostí ticho, které voní po rozkvetlé louce. Čtenář na chvíli ztratí pojem o čase, ale díky kouzelným slůvkům jako je svoboda, dobrodružství nebo fantazie znovuožívá příběh Tomka a Hannah. Vzhledem k tomu, že jsou jejich životy propojeny, tak i vyprávění Hanny, které navazuje na Tomkovo, dotváří tento vzácný knižní celek. Možná by bylo zajímavé někdy se ke knížce vrátit a číst ji v obráceném pořadí - nejdřív Hannin příběh a pak Tomkův. Zpočátku mi autorův styl trošku připomínal Amélii z Montmartru, v Zapomenutém lese pak Hobita, celkově putování a metamorfózy asociují Tuláka po hvědách. Po návštěvě u Voňavkářů jsem propadl svébytnému světu Tomka a Hannah a vlídnému vyprávění. Nejvíce se mi líbila návštěva v království šeredů. Ilustrace Jiřího Janíčka jsou baobabsky nádherné. ČV 2020 - 6. Kniha, která vás zaujala svým názvem