Pheobe se po osmadvaceti letech vrací do rodného domu v Clevelandu, zbývá už jen pár dní, než bude celá ulice srovnána se zemí. A vzpomíná na dávné události, kdy přišla nejen o nejlepší kamarádku... Co jsem si opravdu užila, byla ta tíživá a pochmurná atmosféra. Ten všudypřítomný rozklad a chátrání města a všech jeho obyvatel. I konec se mi moc líbil! Phoebe samotné dává naději na přijetí a smíření se s tím, co se stalo, a snad i vymanění z toho začarovaného kruhu melancholie a její nepřístupnosti. Autorka některé myšlenky vyjádřila fakt skvostně. Za to zřejmě třeba děkovat skvělému překladu a celkově se mi její styl líbil. Chválím obálku, ilustrace a ikdyž já mám radši u čtení ticho, tenhle soundtrack se opravdu povedl.

Modlete se za rezavé panny. Tomu říkám parádní úvod, který zaujme. Rezavé panny mě dostaly. Osmdesátky, Cleveland, počínající krize, továrny se uzavírají, muži přichází o práci a rodiny čelí nejisté budoucnosti. Do toho se začne městečkem šířit záhadná nemoc, která postihuje jen dospívající dívky. Jejich těla prochází podivnou proměnou, která se vymyká všemu, co kdy doktoři viděli... Když se hlavní postava Phoebe vrací po letech na do svého rodného města, na místo, kde se vše stalo, je to prosycené tak silnou nostalgií a melancholií, že to tryská z každého slova a naprosto to pohltí. Styl psaní je chvílemi až poetický, skvěle vytváří stísněnou atmosféru bezmoci a zoufalství ve všech podobách. Zoufalství otců, živitelů rodin, kteří přichází o práci. Zoufalství matek, které se snaží tvářit, že se nic neděje a že je vše v pořádku. Zoufalství společnosti, která nepotřebuje další problém k současné krizi, ve které se ocitá. Zoufalství Phoebe, které není lhostejný osud dívek, jenž postihla nemoc. Nemoc, která jakoby zrcadlila rozpad, ve kterém se společnost nachází... Rezavé panny jsou vážně boží. Neotřelý příběh, delikátní hororové prvky, napětí při odhalování tajemství a hromada emocí. Pro mě trefa do černého.