O korejských "utěšitelkách" japonských vojáků jsem už něco četla, tahle knížka je mnohem drsnější a také poněkud divnější. Připravte se na hodně temnou knihu z válečného období, která vypráví o osudech, které musely být poznamenány krutými zážitky. Z tohoto důvodu jsem měla problém Rudé orchideje dočíst, popisovné údajně pravdivé příběhy čtenáře nešetří. Uvítala bych také trochu víc historie. Na podobné téma doporučuji podle mého názoru literárně lépe zpracované "Dcery dvouhlavého draka", které jsou čtivější a mají v sobě více světla.

Kniha, šokující svou naprostou otevřeností. Hlavně by se to nemělo číst před spaním, usíná se pak velmi nesnadno. Příběh inteligentní, citlivé korejské dívenky v třicátých letech minulého století, která nemá zázemí ve své rodině, ale přesto dychtí po vzdělávání a dobrém životě. Sní o svém biologickém otci, o tom, že se její matka změní a dá jí pravou mateřskou lásku. Oporu má jen v prarodičích, po smrti milované babičky už jen u dědečka. Rodiče se rozhodnou Kim poslat z rodiny pryč, protože jim komplikuje život a od té doby se začínají její životní tragédie. Z dobrých majetkových poměrů se náhle ocitá v rodině, co žije v bídě. Okupace Japonci zasahuje do života každého Korejce, jejich rozpínavost a krutost jsou poznat všude. Chtějí vymazat Koreu z mapy světa a tvrdě trestají jakýkoliv projev vlastenectví. Kim už nesmí používat ani své rodné korejské jméno. Pravý horor nastane, když ji Japonci násilně odvlečou spolu s jejími kamarádkami, aby sloužily jako sexuální otrokyně vojákům. Už jsem toho přečetla hodně, ale scéna, kdy nevinná děvčata poznávají, JAK budou pracovat, mnou otřásla. Ta strašná zvířeckost, necitelnost, přezíravost a zvrácenost nemytých důstojníků, se kterou je zbavili panenství a pak je předhodili dalším....jenom díky síle své osobnosti Kim přežila a je nanejvýš správné, že se o své zážitky podělila. Díky i autorce, která napsala skvělý román. Já jsem byla několik desítek let svého života přesvědčena, že Japonci byli obětí války. Jenže ve zralém věku se mi dostalo mnoha důkazů o tom, že to bylo naopak. To Japonci útočili, mrzačili, mučili a okupovali! Ne nadarmo za války získali přezdívku Žlutí ďáblové. Dobře, i když méně krutě, o tom píší manželé Hejzlarovi v románu Na řece. Je to moc smutné, ale když dočtete takovou hrůzu, jakou dnes hodnotím, nenapadne vás, jako mě "oni si tu atomovku vlastně zasloužili"? Jakési zadostiučinění přišlo 70 let po válce, kolik těch žen se toho dožilo?! https://www.irozhlas.cz/zpravy-svet/japonsko-se-omluvilo-za-sexualni-otroctvi-korejek-v-druhe-svetove-valce_201512281203_sbartosova