S brokovnicí pod kabátem

Volné verše Ivana Wernische, jsou jen těžce srozumitelné. Sám jsem nevěděl, co v nich hledat, a tak jsem jen četl. Obrazy města, hospod, ulic...viděné očima básníka. S tím spojená i podoba veršů směřující spíše k próze, jakoby autorovi k popsání dané skutečnosti už nestačil básnický jazyk. A tak se s metaforou, či obecně básnickým jazykem, setkáte jen zřídka. Jedná se spíše jakýsi deník člověka, který prostě je a který své pocity zapisuje na papír. Nebo ty pocity skutečné nejsou? Jde o sen? Jak sbírku interpretovat? To je na každém z Vás.

Kniha básní i básnivé prózy přináší zapsané pocity. Jeho texty kdysi zhudebňoval Milan Hlavsa a hráli Plastici, proto jsem byl na tuto knihu zvědavý. Na rovinu: dost mě zklamala. Přišlo mi to, jako rychle zaznamenané, nedopsané, nedodělané. Z toho povedenějšího: Masový piroh v záchodové míse Tonul celý den Telefon pořád zvonil Její manžel žárlil na služební cestě Jeho župan mě škrtil