Kniha je pro mě takový částečný žánrový výstup z komfortní zóny, ať už se to týká kresby a nebo obsahu. Ale už první díl mě chytl příběhem a u druhého tomu nebylo jinak. Líbí se mi, jak je zde ukázáno, že pojem rodina nemusí být jen ta pokrevní a mohou se do ní počítat lidé nám velmi blízcí. A tato nesourodá skupinka se vydá do zábavního parku a užije si adrenalinu víc než dost a popravdě dost netradičního. Manga je opět napěchovaná vtipem a zbraněmi a i když se pohybujeme na poli nájemných zabijáků, smysl pro čest je opravdu silný. Dozvěděli jsme se spoustu věcí o panu Sakamotovi, a abych řekla pravdu, dost mě zaskočilo, kolik toho v tomto díle namluvil. To bylo neobvyklé a trošku mi chyběli ty náhledy do jeho myšlenek. Avšak docela to vynahradila závěrečná scéna, kdy jsme se dostali zpět do normálního života a bylo potřeba vyřešit závažný otcovský problém. Jo, já jsem zatím nadmíru spokojená, protože pokud hledáte něco na odlehčení, myslím, že s tímto příběhem nesáhnete vedle.

Sakamoto Days je unikát. Má velmi specifickou kresbu, která připomíná spíše výtvory staré 20+ let, ale zároveň je nabitá detaily. Postavy působí ploše, ale pak vypálí hlášku nebo se vyskytnou v originální situaci. Humor si vlastně z celého žánru dělá legraci (alá Gintama), ale přitom je střelený a takový milý. Hvězdu dávám dolů vlastně jen za tempo vyprávění, tam vidím prostor pro zlepšení.