Hned na úvod přiznávám, že jsem nedočetl, ta kniha mě doslova udolala svou délkou ale i reálnou tíhou (je to špalek). Ale je to dobré, trochu mi to připomnělo Romana Szpuka; takové až deníkové, hodně detailní zapisování situací, co autor zažil nebo slyšel. Zároveň to je pohled nikoliv skrz stromy a mýtiny, ale pohled městský, pohled městského pábitele, hrobníka a básníka. Slabinou tohohle Motýlova magnum opus je to množství stran a repetetivnost, která je sice evidentně záměrná, ale čtenářsky časem dosti únavná. Skoro to mohlo vyjít ve dvou, ale klidně i ve třech nebo čtyřech sevřenějších svazcích. Ale klobouk dolů. Za sebe bych ale doporučil spíš autorovy básnické sbírky.

Ta délka a rozsah je až úmorný, děj sám o sobě dost opakující se. Celá kniha se nese v duchu alkoholového opojení a já místy i někde přeskočil nudný opakující se dialog. A o nic jsem nepřišel.