Je pravda, že po všech prožitých dobrodružství, které mají za sebou Nicci a Nathan, tak bych asi nebyl tak naivní co se týče fungování Ildakaru. Nemohu se ubránit tomu, že kniha hodně kopíruje začátek celé serie Meče pravdy (Bannon ve výcviku, Mozarety, Agily...). Přesto je toto moje nejoblíbenější seie a vždy se těším na další díly. Vím, že někteří čtenáři si stěžují, že je stálé opakování, ale některé věci co se staly před 5000 stranami už postupně zapomínám. Toto je podstatně jednodušší čtení než MKP a přesto to miluju :)

Zaplať pánbůh alespoň ta změna, že hrdinou není Richard, ale Nicci jejíž postava je mi sympatická. Bohužel konstrukce příběhu je příliš podobná pilířům světa a dalším dílům Meče pravdy. Mám pocit, jako bych četl stále stejný příběh s různými obměnami postav. Nevím, jestli mám ještě zkoušet číst další díly, ale asi to zkusím, třeba mezi nimi najdu nějakou čtenářskou perlu. PS. Nepochopil jsem, proč na obálce knihy jsou draci, když v knize o nich není ani zmíňka, asi vypadají efektně.