Škola pokojného bojovníka

"Dosáhnout úspěchu přes noc většinou trvá asi tak deset let." Anonym Mno, jsem ryze praktický, technicky založený člověk, formovaný západní civilizací, konzumní společností a zákony džungle okolo nás, kde se razí přístup "zabij, nebo budeš zabit" či "vítěz bere vše" nebo "není důležité vyhrát, ale umístit se na prvním místě". Z toho plyne, že mám geneticky zakódovanou nedůvěru ve východní učení a nauky, i když samozřejmě uznávám, že nabízejí lákavou cestu - vyrovnanost a harmonii - otázkou ovšem zůstává, zda něčeho takového vůbec lze dosáhnout. Škola pokojného bojovníka se snaží nabídnout takovou harmonii mezi tělem, myslí a emocemi. Snaží se ukázat, že rozšířením fyzického tréningu těla o očištění myšlenek naší mysli a zklidněním emocí můžeme dosáhnout v životě více. Můžu říct, že se to dobře čte, ale to samozřejmě nestačí - je zapotřebí to aktivně aplikovat v každodenním životě, žít aktivně, omezit balast činností a informací, které na nás doráží ze všech stran a soustředit se na to nejdůležitější, právě tady a právě teď! Je to něco jako kuchařka - taky se nenajíte pouhým čtením - dostává se nám jen receptů. Jak s nimi naložíme je už jen na nás. Při čtení jsem měl pocit takových všeobecných pravd, se kterými se nedá nesouhlasit. Mnoho citátů, analogií, inspirace a myšlenek mi dalo materiál k zamyšlení - a tak to asi má být při čtení knih tohoto typu. "Představ si sám sebe, jak vystupuješ na vrchol hory a přitom pociťuješ, jak tvoje vnitřní spojení s rytmy Přírody stále více sílí. Obcházíš poslední zákrut cesty ke stavu satori, k zóně, k proudu a už před sebou vidíš vrcholek. Náhle postřehneš, že tam už kdosi stojí, hledí na tebe jasnýma, bystrýma očima a usmívá se ti vstříc - mistr všednodenního života. Kráčíš k mistrovi vzhůru a duši máš plnou vděčnosti. A když konečně zaostříš na mistrovu tvář, uvědomíš si, že tím mistrem jsi ty."

Pro ty, co již četli jiné autorovy knihy, se jedná o opakování či mírné doplnění známého. Pro ostatní 1*