Slzy raného dětství

Kniha slibuje nový náhled na pláč a záchvaty vzteku (které jsou přirozenou a často jedinou možnou reakci dítěte na nějaký stres). Autorka popisuje nedorozumění ve společnosti o významu a podstatě dětského pláče. Zdůrazňuje potřebu rodiče zpracovat svá vlastní traumata a zkušenosti, aby nebyly předávány na další generaci. Největší přínos vnímám v přístupu k pláči jako k regulačnímu mechanismu. Miminka prostě pláčou, rodiče by měli být s nimi a poskytnout jim bezpečné prostředí pro jejich pláč. Co se mi líbilo: + Řádně ozdrojováno + Pláč má svůj důvod a není dobré jej brzdit a snažit se ho utišit + mluví o různých stresových situacích pro miminka o porodním traumatu o nenaplněných potřebách (především fyzického kontaktu), přílišné stimulaci podněty, vývojové frustraci, fyziologii bolesti a strachu + nikdy nenechávat plačící miminko samotné + Podporuje kojení, nošení v šátku, společné spaní + Úkolem pečovatele není pláč zastavit a ochránit dítě před veškerými těžkostmi a frustrace mi, ale spíše ukázat dětem, jak se s pocity vypořádat. Jako největší problém vnímám špatné a zavádějící informace o kojení. Přestože prohlašuje, že kojení podporuje, následování jejího přístupu povede dost pravděpodobně k tomu, že „dojde mléko“, „dítě se samo odstaví před 1 rokem“, apod. Vůbec neřeší kojení jako potřebu pití. Očividně si není vědoma významu nenutritivního sání (pro dítě i pro matku), nebere v potaz přirozenost kojení jako uklidňujícího prostředku ani nezmiňuje výzkumy o těchto bodech. Co se mi nelíbilo: - občas mi některé body ve shrnutí nebo tabulce nedávaly smysl (špatná formulace nebo překlad?) - některé příklady mi zní hodně uměle a trochu ezo - jak vypadá chaotický a neorganizovaný pláč a jak pláč intenzivní a soustředěný? - jak rodič pozná, že dítě nemá hlad nebo žízeň? - nutí dítě se na rodiče dívat - kapitola co dělat když miminko pláče vlastně nic moc neříká - držet v náručí, hladit, ujistit ho o své přítomnosti - tvrdí, že děti od 6 měsíců už by mělo spát celou noc - neřeší situaci, kdy dítě se večer kojí a usne u toho. Je to kontrolní mechanismus nebo ne? Mělo by se vzbudit odpojením, nechat brečet? - tvrdí, že když se dítě ubrečí ke spánku je to dobře Váhám mezi 3 a 4 hvězdičkami. 4 za důležité téma, 3 za to mrvení kojení.

Uplně nevím co si o této knížce mám myslet. Pláč je určitě důležitý pro zpracování pocitů smutku, lítosti a zlosti. Na druhou stranu kojení jako způsob uklidnění mi nepříjde vyloženě špatné. Nejvíce na knize vnímám to, že v ní nelze přenechat čtenáři všechny zkušenosti autorky tak jako na přednášce nebo kurzu.