Za mě skvělá kniha. Samozřejmě je fér zmínit, že jsem četl revidovanou verzi z roku 2020 a je tedy těžké určit, nakolik byla původní kniha horší. Asi nemůžeme očekávat zázraky od prvotiny. Ale za mě se mi to skutečně líbilo. Alice Oseman má překvapivý talent zachytit surové emoce. A tím myslím vážně surové emoce na druhou. V knihách často vše musí dávat nějaký smysl, emoce mají nějaký základ, ale pravda je, že mnoho emocí je jen neuchopitelný chaos a to je asi největší přednost Solitaire. Samozřejmě, je to také příběh o puberťačce v depresi. Něco, co samo o sobě moc lidí nebere vážně. Ale myslím, že Solitaire dobře zachycuje určitý pocit bezvýchodnosti. Nezáleží na tom, jak je ta bezvýchodnost laciná, protože na tom nesejde. A myslím, že nakonec Solitaire dovede ocenit jen určitá hrstka lidí.