Správní právo

Nu, učebnice správního práva rozhodl jsem se hodnotit od nejodpornějších zvráceností po ty nejméně špatné. Mohu-li při dočtení (prvním, patrně ne posledním) Hendrycha tyto texty hierarchizovat, bude to patrně vypadat takto: odpornost, na to raději nešahat – Kopecký; Věcně nesprávný, zato prázdný a tudíž plýtvání papírem – Průcha; často tam trochu divný, kompilační a věcně problematický, nikoliv však nechutný – Sládeček; povětšinou korektní a tak již nikoliv špatný, jen nudný pro mizernou kvalitu správní vědy – Hendrych. Skulové učebnici správního procesu pak musím nutně zařadit mezi Průchu a Sládečka, Frumarové učebnici téže látky pak nad Hendrycha, kvalitou se mi zdá nejpřesvědčivější. Nu, takže Hendrych je vlastně vítěz! Není to skvělé? Takhle, jak jsem již zmínil, ono to čtení dohromady furt za moc nestojí. Co šlo opsat ze zákona, to opsali, kde to nešlo, opsali zase poučky teorie práva. Ale musím uznat, doplněna je kniha nejen historickými exkursy (což zajímavé není), ale také vývojem koncepcí a to už je moc zajímavé a tato učebnice to má jako jediná. Takže pokud někdo dělá jakž takž použitelnou teorii (byť z pohledu civilistů a procesualistů je to furt tak trochu trapné a z pohledu mého – právního teoretika v zácviku – je to vyloženě směšné), je to Hendrych. Zároveň se jim podařilo nenaplácat takřka žádné voloviny. Tedy na poměry oboru. Furt moc nerozumí zásadám, furt nejsou schopni dostatečného rozlišování mezi instituty, ale neprasí to víc, než je nezbytné. (Byť "materiální právní moc" považují za následek hmotněprávní, což je tak trochu hloupoučké, vyhází to z materiální koncepce procesu a mentálně se to tak pohybuje někde v polovině 19. století (dobře, k jeho konci).) Nadto je to rozsahem dílo nejrozsáhlejší a občas se z něj třeba dovíte i něco zajímavého. Fun fact – vystudoval jsem odbornou střední školu se zaměřením na právo a veřejnou správu. Už tam nás úplně běžně učili o třech systémech veřejné služby – historickém spoils systému a pak o systému smluvním a karierním. Neuvěříte, ze čtyř vysokoškolských učebnic správního práva jsem se o spoils systému dozvěděl až v Hendrychovi. Je to vtipné? Smutné, říkáte? No vlastě jo! Nicméně – je to prostě na poměry dobré. Zásadně nepochybuji, že až se přečtu Hoetzela, zjistím, že je podstatně lepší (jako je Soustavný úvod Otta lepší, než Winterová či Šínová), to už je ale zkrátka smutný stav naší právní vědy vůbec.