Josef Lada – jméno, které si snad každý spojí s typickou idylickou venkovskou krajinou, s její atmosférou a náladou, a někdo pak ještě s ilustracemi k vojáku Švejkovi. „Značka“ Josef Lada má ale taky své pevné místo v žánru komiksu, resp. své místo tu mají Ladovy seriálové obrázkové „příběhy“ psané v letech 1900-1930, a to do různých satirických časopisů nebo humoristických magazínů. Šprýmovné kousky...
Josef Lada – jméno, které si snad každý spojí s typickou idylickou venkovskou krajinou, s její atmosférou a náladou, a někdo pak ještě s ilustracemi k vojáku...
Josef Lada – jméno, které si snad každý spojí s typickou idylickou venkovskou krajinou, s její atmosférou a náladou, a někdo pak ještě s ilustracemi k vojáku Švejkovi. „Značka“ Josef Lada má ale taky své pevné místo v žánru komiksu, resp. své místo tu mají Ladovy seriálové obrázkové „příběhy“ psané v letech 1900-1930, a to do různých satirických časopisů nebo humoristických magazínů. Šprýmovné kousky pak vycházely v nedělní příloze Českého slova na počátku 20. let 20. století.
Jen náhodou se mi dostaly do rukou právě tyto venkovské minipříběhy – Šprýmovné kousky Frantíka Vovíska a kozla Bobeše. Pan Lada je ještě nenazýval komiksem, ale tomuto svému časopiseckému seriálu říkal: „humoristický film dětem přístupný“, což samozřejmě byl, protože si za komiksového „hrdinu“ zvolil opět jednoho ze svých oblíbených zvířecích „hrdinů“ – kozla Bobeše.
Bylo to príma setkání, četla jsem si večer před spaním, jako takovou „minipohádku“ na dobrou noc, a je škoda, že tenhle „seriál“ nebyl delší, protože jsem se u všech těch drobných „zlomyslností“, které si Frantík s Bobešem na ostatní, ale i na sebe navzájem navymýšleli, bavila a pěkně se mi usínalo, když nakonec všechno … dobře dopadlo :-) ...
„Stále se opakující rozpustilé kousky Frantíka a Bobeše nemálo dopalovaly panímámu Vovískovou. Po každém kousku panímáma vyhrožovala, že Bobeše prodá, ale vždy ji za chvíli zlost přešla a zapomněla na to. Ale když v sobotu, minulý týden, ti dva kašparové svrhli panímámě v kuchyni velký krajáč mléka, rozzlobila se tou měrou, že poslala pro řezníka a Bobeše mu opravdu prodala. Smutně Bobeš naříkal, když si jej řezník Úterý odváděl a Frantík u plotu celé potoky slzí proléval. To bylo smutné rozloučení obou nerozlučných kamarádů.“
… ale nebojte, takhle to nekončí! A jak to tedy dopadlo?
„Doufejme, že se to na ně neprozradí! Konec. Má úcta, nazdar, pozdrav pámbu!“
Číst více
Číst více