Sto dopisů

Je opravdu s podivem, jak léta neubrala Jungovým dopisům na svěžesti. Na Jungovi mě baví, že je to vědec, ale mluví např. o ďáblu, dracích aj. a to zcela novým neotřelým způsobem a učí nás pomocí představivosti tyto “termíny“ vědecky, racionálně uchopit. Aspoň tak přistupuji k jeho dílu, včetně dopisů. Zde namátkou citát: Obsah nevědomí je možné sám o sobě zcela odmítnout, ale nám jde o pochopení jeho symbolického významu, a ten je třeba přijmout.

Jung je ve svých dopisech, na kterých neměl rád limitaci vyjadřovací plochy, kterou považoval za nedostačující, zkrátka takovej twitter (x) (ab)user, kde má limity v počtu znaků a on se do nich musí (snaží nějak) vejít a většinou je to "prostě moc málo" (což konstantně zmiňuje). Ale právě tahle forma ho nutila k tomu být co nejvíc k věci ohledně jakéhokoliv problému a že byl všem těm knězům, nadšencům, kolegům, spisovatelům a politikům schopen vždy vyjádřit svůj postoj, ať byla otázka jakákoliv. Jeho náhled na svět zdál se být vždy rozumový, analytický, empirický, ostatně tak, jak mluví každý vzdělaný člověk, nebo člověk, který alespoň stojí o sebevzdělávání, jako něco, čemu je nutno se v životě věnovat. Řada dopisů je psychologicko-teologického charakteru s představenými církví, některé jsou s lidmi, kteří s ním řeší čistě psychologické problémy, někdy jde o kolegy, v dalších se Jung vyjadřuje ohledně druhé světové války, když se musel s rodinou přestěhovat do jiné části Švýcarska. Ale nejzajímavější jsou ty kdy má jasno ohledně nějakého zdánlivě zapeklitého filozofického problému, nebo otázky, na kterou se ho někdo zeptá (a někdy to je, jako v jednom z pozdních dopisů, i třeba jen obyčejný dělník). Je jasné, že někdo jako Jung musel být dopisy zahlcený. Ale při čtení těchhle řádků vidíte, s kým máte tu čest. Jung se jeví jako velmi zvídavý a otevřený člověk, který lidem posílá publikace (stejně jako oni jemu) a se zájmem se propadá do spirály čehokoliv, co věří, že je hodno zájmu a posune vás a ostatní někam dál v jakémkoliv problému. Někdy je zajímavé sledovat dopisy, ve kterých se dějí drby skoro až typů dnešních celebrit, kdy je Jung dotázán třeba na Freuda (do kterého mu podle mě nedělalo problém si vždy píchnout), Joyceho nebo Hesseho, všech obdobně problematických, neurotických, nebo majících psychické problémy. Neviděl jsem autora, okolo kterého by se tolik a tak často vedly takové rozepře - co publikovat, koho tam označit, koho ne, co vynechat... které dopisy vydat a které ne. Stejně jako Jungova 'Červená kniha', která byla v trezoru a bylo možno ji poprvé otevřít a ukázat teprve relativně nedávno (pokud se nepletu, šlo o to, aby Jungovi současníci neměli možnost zasahovat jakoukoliv analýzou k výkladu knihy, jak snad nějací svého druhu apoštolové, a kniha působila tak, jak ji Jung ponechal, sama o sobě... ale možná je to jen moje interpretace, přesně o tomhle tu koneckonců Jung taky píše, hehe). Někdy mě fascinuje jak maličkých detailů okolo života se Jung dotýká a snaží se je jako správný pozorovatel a člověk osvětlit ostatním a vždycky je tam nějaká taková věta, u které musíte žasnout - jak vnímáme realitu, jak to je, jak jednáme, jak na nás působí kolektivní nevědomí, co nás ovlivňuje ("drogy nahrazující náboženství"), čím se obelháváme, co je pravda... v pravdě fascinující a hluboké čtení u kterého jsem si opět založil desítky stránek.