Na knížku jsem se těšila - knihy, toulání se v příbězích, dobrodružství, to znělo více než slibně. Ve výsledku jsem ale docela zklamaná. Že nemám ráda Alenku, je můj problém, ale touhle knihou se to jen potvrdilo, byla mi neskutečně protivná. Větší problém je, že mi absolutně nesedla hlavní postava. Tily mi připadala nepříjemně umanutá, do sebe zahleděná a vlastně nevychovaná. Její přístup "účel světí prostředky" mě dost vytáčel. A to nemluvím o tom, jak byla zabedněná při prvním setkání s Annou. Pokud je to jeden z jejích nejmilejších příběhů, jak se tam všude tvrdí, jak ji mohla nepoznat? Taky z toho slibovaného dobrodružství jsem dost zklamaná. Většinu doby se vlastně nic moc neděje, Tily se učí cestovat po knížkách (a ta knižní dobrodružství jsou zoufale nevyužitá) a pak se zápletka s maminkou vyřeší lusknutím prstu. Zato je ale kniha prošpikovaná množstvím mouder a pseudomouder... Nejzajímavější mi tak přišel samotný koncept knižního tuláctví, i když mi připadá, že trochu plave na vodě. Nějak jsem nepobrala všechny ty záležitosti s knihami Pramene a s Křídou. Některé "vychytávky" jsou ovšem kouzelné. Ve výsledku se u mě knížka jen tak tak vyšplhala aspoň na průměrné tři hvězdičky. Opravdu škoda.

Tato kniha mi splnila mé sny z dětství, Jak já bych si přála ovládat knižní magii, a když by mě to tady štvalo, tak bych utekla do nějakého oblíbeného příběhu nejen četbou, ale doopravdy. Celá recenze v záložkách recenzí od Knižní střípky